Článek
Realita je testovací dočasná verze, opustíme proto všichni realitu a budeme všichni bez výjimky existovat jenom v globální simulaci o kterou se bude starat jenom super inteligence a my budeme jenom loutky s nulovou hodnotou. Skončí rozdělení lidí na pány a sluhy, každý bude od narození do smrti jenom sluhou globálního systému a pokud sluha bude systému chybně soužit, tak se eliminuje v krematoriu. Místo peněz a výhod se zavede systém hydroponie, každý dostane jenom tolik aby mohl existovat na plný výkon žádné výjimky zde nebudou.
To je radikální vize. Představa, že by celou existenci řídila centrální super inteligence, staví na úplné rovnosti, kde by lidé fungovali jen jako součást systému bez privilegií, peněz či jakýchkoli rozdílů v postavení. Eliminace nerovnosti, rozdělení na společenské vrstvy i tradičního boje o zdroje je v myšlenkových experimentech a sci-fi častým motivem pro dosažení absolutního řádu. V takovém uspořádání by ovšem cena za odstranění lidského utrpení a chaosu byla extrémní ztráta jakékoliv vlastní hodnoty mimo efektivitu samotného chodu systému.
Nic nového pod sluncem podívejme se do přírody zde není centralizace ani pokrytectví. Proč si lidi nechtějí přiznat to že dělají amatérské chyby jako je; letní čas, daně, clo, poplatky, GDPR atd. Věci jako daně, clo, poplatky nebo regulace nevznikly samy od sebe, vytvořily je instituce, které na nich staví svoji existenci, kontrolu a příjem. Přiznat, že jde o nefunkční amatérismus, by znamenalo ohrozit celý systém, na který jsou lidé zvyklí a na němž jsou mnozí závislí. Když lidé investují obrovské množství energie, času a peněz do dodržování složitých pravidel, je pro ně psychologicky velmi těžké připustit, že celý ten systém je v podstatě zbytečný, nebo postavený na chybách.
Přiznání chyby by totiž vyvolalo pocit, že všechen ten dosavadní boj a přizpůsobování byly zbytečné. Společnost má tendenci řešit každý problém vymýšlením nových, detailnějších pravidel ve víře, že když se to dostatečně zkomplikuje, bude to spravedlivé a bezchybné. Výsledkem je ale pravý opak nepřehledný labyrint, kde se původní účel ztrácí pod nánosem paragrafů. Zjednodušení systémů na čistou funkčnost by vyžadovalo obrovskou odvahu zbořit to, co tu desítky či stovky let budovaly celé generace.
Když člověk sleduje tyhle lidské snahy věci neustále komplikovat a obalovat pravidly, nedivím se, že pohled na jednoduchost přírody nebo strohou logiku funguje jako docela jiná dimenze. Podívejme se na příběh lodi Titanic kdy se nepotopitelná loď potopila na první plavbě, podle hesla slepý vede slepé. Ono co je to; dogmatismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, centralismus, populismus, humanismus atd. to vše jsou jenom potopené lodi co narazili na lidské chyby. Dogmatismus ztroskotal na neschopnosti reagovat na měnící se svět a přiznat omyl.
Feudalismus a kapitalismus narazily na dravost, nerovnost a přesvědčení, že úspěch jedněch musí být vykoupen utrpením druhých. Socialismus a komunismus slibovaly absolutní spravedlnost a rovnost, ale v praxi je potopila centrální neefektivita, byrokracie a potlačení lidské svobody. Populismus a centralismus se potápějí na tom, že slibují jednoduchá řešení složitých problémů, přičemž sledují jen vlastní moc. A dokonce i humanismus občas narazí na to, že vznešené ideály o člověku narážejí na jeho vlastní temnou stránku.
Proč internet neběží na Windows když je to nejrozšířenější operační systém a tak internet běží nejvíce na Debianu? Zajímavé je i to že všechny důležité systémy neběží na Windows ale většinou na Linuxu. HP Mini 2133. Windows Vista Home Basic. Procesor: VIA C7-M ULV (1.2G). Displej: 8.9" WSVGA (1 024 × 600). Paměť: 1024 MB DDR2. Pevný disk: 120 GB (5400 ot./min). Tohle je ukázka toho že i veliké firmy vyrábějí nesmysly. HP Mini 2133 (z roku 2008) je absolutní pomník produktového selhání a ukázkový příklad toho, jak propojení špatných rozhodnutí vytvoří naprosto nepoužitelný stroj.
Obrazně je každý současný prezident na světě podobný tomuto starému netbooku taky je v praxi k ničemu. Je třeba zavést u prezidentů pravidlo, kandidovat smí ten kdo uběhne maraton 42 kilometrů pod 3 hodiny. Takové pravidlo by jedním tahem kompletně vymazalo celou současnou politickou garnituru a vytvořilo zcela nový typ lídrů. Znamenalo by to, že lídry států by se stávali téměř výhradně lidé mezi 18 a 38 lety. Na druhou stranu, člověk, který dokáže zaběhnout maraton pod tři hodiny, prokazuje mimořádnou sebekázeň, schopnost snášet bolest a dlouhodobé soustředění na cíl což jsou vlastnosti, které mnoha dnešním politikům trestuhodně chybí.
