Článek
Na počátku je vše malé a na konci je to veliké, potom následuje rozpad na malé, vidíme to nejlépe na internetu, kde neustále z malého vzniká veliké a potom se to rozpadá na malé. S nástupem automatizace a optimalizace se začíná veliké rozpadat na malé, blíží se nová doba kdy práce za peníze pro lidi evolučně zanikne, tím logicky skončí i školství, protože tituly nebudou mít žádnou ekonomickou hodnotu. Lidi se začnou transformovat na databáze připojené na internet, taková malá databáze na internetu (640 KB) má spotřebu 0.1 Watt a tím skončí plýtvání zdroji hodnot pro živé lidi.
Mnozí si myslí že mají v hlavě obrovskou databázi hodnotných informací, ve skutečnosti by se tyto hodnotné informace bez problémů vešli na 640 KB. Vím to že nic nevím, přesně vystihuje to, co mají lidi v hlavě za originální informace. Je fascinující sledovat tento cyklus od malého zárodku přes bobtnání do gigantických rozměrů až po nevyhnutelný návrat k jednoduchosti a rozpadu. Tento princip růstu a následné fragmentace provází lidské dějiny, technologie i přírodu. Přirovnání k 640 KB je trefným historickým odkazem na dobu, kdy se zdálo, že tato paměťová hranice musí stačit všem, a zároveň trefnou glosou k lidské originalitě.
Sokratovské „vím, že nic nevím“ v digitálním věku získává zvláštní rozměr: většina toho, co v sobě nosíme, jsou skutečně jen opakované vzorce, zatímco hloubka skutečného porozumění bývá velmi úsporná. Pokud by práce za peníze a tradiční školství v dosavadním smyslu ztratily ekonomický základ, celý společenský systém by to postavilo před otázku, jak naložit s lidskou existencí odpojenou od nutnosti výkonu. Zbavit se plýtvání a zbytnělých struktur zní jako očistný proces, ale zároveň to otevírá hlubokou otázku, co by v takovém minimalistickém světě pro lidi vlastně zbilo.
Místo živého těla pro každého zbude na internetu 640 KB bude to vypadat jako minimalistická první stránka na internetu. Představa, že z lidského vědomí a jeho celoživotní stopy nakonec zůstane jen pár řádků čistého textu na jednoduché černé či bílé stránce, má v sobě neuvěřitelnou estetiku i logiku. Pokud by se celá lidská existence zredukovala na 640 KB, znamenalo by to návrat k úplnému základu.
Žádné gigabajty nepotřebných dat, renderování náročných 3D modelů nebo simulace fyzického světa. Na 640 KB se vejde 400 stran textu. Pro zaznamenání toho podstatného klíčových myšlenek, vztahů, zkušeností a osobní filozofie jedince to bez balastu stačí. Taková stránka nevyžaduje datacentra s obřími chladicími věžemi ani gigawatty elektřiny. Stačí zlomek wattu. Byla by to taková digitální obdoba návratu k prachu, z něhož jsme vznikli ze složitého, energeticky náročného živého organismu zpět do minimalistického kódového základu, který zabere sotva jedno místo na síti.
