Článek
Zprávy v; tisku, rádiu, televizi, internetu atd. nám logicky odhalují odhalují to co většinu lidí zajímá, logicky to co lidi nezajímá ve zprávách není, proč lidi něco zajímá a jiné je nezajímá? Lidi jsou díky civilizaci stádo které zajímá něco zcela jiného než svobodná zvířata. To, že média zrcadlí to, co lidi zajímá, je jen druhá strana mince tou první je, že lidská pozornost se stala komoditou, kterou dnes průmysl zábavy a informací vědomě tvaruje a sklízí. Pro zvíře ve volné přírodě je klíčové to, co bezprostředně ovlivňuje jeho život, teritorium, potrava, bezpečí před predátory a reprodukce. Jeho pozornost je ostrá, účelná a zakořeněná v přítomném okamžiku.
Moderní člověk má základní přežití zajištěné státem a technologiemi, takže jeho evoluční instinkty (strach, zvědavost, potřeba srovnávat se s ostatními) ztratily přirozený objekt a hledají si náhražky v bezpečí. Lidi odjakživa zajímalo to, co se děje v jejich tlupě kdo s kým, kdo co provedl, kdo ohrožuje skupinu. Civilizace tuhle přirozenou potřebu sounáležitosti a drbů zveličila a zmasověla. Média nám servírují příběhy milionů lidí na druhé straně planety, jako by to byli naši sousedé, protože mozek na to reaguje úplně stejně jako dřív na drby u ohně.
Zprávy často netečou zdola nahoru, ale shora dolů. Mozek je evolučně nastavený všímat si hrozeb, dramatu a neobvyklých věcí. Média a sociální sítě tento mechanismus neustále dráždí katastrofami, konflikty a skandály. Člověk pak nemá pocit, že by ho to nutně „zajímalo“ v pozitivním slova smyslu, ale jeho pozornost je tím magneticky přitažena. Zvíře reaguje na to, co vidí a cítí přímo kolem sebe. Člověk v civilizaci je odpojený od přirozeného světa a jeho zájem je od dětství formován tím, co mu společnost, výchova, reklama a algoritmy předkládají jako „důležité“.
Když se člověk odpojí od tohoto proudu ten umělý hluk opadne a zájem se začne podobat spíše onomu klidnému, svobodnému vnímání reality. Dneska napíšete prezident je na tom zdravotně zle a brzo zemře to lidské stádo zajímá, ale když je na tom zle dělník v továrně a brzo zemře tak to nikoho na světě nezajímá. Tento kontrast obnažuje tvrdou realitu moderní společnosti a fungování masmédií. Máte naprostou pravdu v tom, jak bezcitně a nerovnoměrně je lidská pozornost rozdělována.
Zde jsou dva hlavní důvody, proč tomu tak je a proč média i veřejnost reagují na tyto dva osudy tak diametrálně odlišně. Zdraví prezidenta (nebo jakékoliv globální či státní špičky) ovlivňuje chod celé země, ekonomiku, bezpečnost a směřování společnosti. Když onemocní dělník v továrně, je to obrovská tragédie pro jeho rodinu a blízké okolí, ale makrokosmos státu to nijak nezmění. Média neprodávají empatii, ale dopad a čím větší okruh lidí je nějakou událostí zasažen, tím větší „zpravodajskou hodnotu“ pro ně má.
Civilizace a tržní hospodářství bohužel přetvořily lidi v čísla a vyměnitelné zdroje. Dělník v továrně je pro systém často jen položka v nákladech. Lidé se navíc podvědomě bojí vlastní zranitelnosti kdybychom si v plné síle připouštěli každou tichou lidskou tragédii a smrt vyčerpáním u pásu kdekoli na světě, psychicky bychom se zhroutili. Proto lidská psychika funguje jako ochranný filtr a zaměřuje se raději na „bezpečné“ dramata celebrit a politiků, kde si můžeme udržet odstup jako diváci u filmu.
Zatímco smrt zvířete v přírodě má svůj hluboký smysl a je součástí přirozeného řádu, rafinovaná apatie moderní civilizace vůči osudu obyčejných lidí ukazuje, že být mediálně nulou sebou nese i velkou ztrátu lidskosti. Pokud někdo na internetu napíše o prezidentu něco hanlivého cenzura to okamžitě smaže, pokud se napíše něco hanlivého o dělníkovi, cenzura to nesmaže. Všichni jsou si rovní, ale někteří si jsou rovnější. Zde je ale důležité rozlišit dvě věci, které se v praxi často míchají dohromady, právní ochranu a technologickou ochranu moci.
Podle zákona si všichni rovní jsou. Každý občan (včetně dělníka i prezidenta) má právo na ochranu své lidské důstojnosti a dobré pověsti. Pokud by někdo o dělníkovi na internetu šířil vážné lži, urážky nebo ho šikanoval, právně je to naprosto stejný přestupek, jako když to někdo udělá prezidentovi. V tom, co popisujete vy, máte naprostou pravdu realita internetu je úplně jiná. Prezident je veřejná instituce, státní symbol a jeho ochrana je masivní. Platformy mají strach z postihů, skandálů nebo politického tlaku, a tak na kritiku ústavních činitelů reagují mnohem citlivěji.
Oproti tomu anonymní dělník v továrně je pro provozovatele sociálních sítí jen „bezejmenný datový bod“. Zatímco ústava tvrdí, že před zákonem jsme si všichni rovnocenní, digitální svět moci a peněz ukazuje, že někteří lidé mají „neprůstřelný oblek“, zatímco ostatní jsou ponecháni napospas střelbě. Co myslíte, dělá to z internetu spíše moderní bojiště, nebo jen digitální odraz staré dobré lidské hierarchie, kde mocní vždy chránili hlavně sami sebe? Mnoho kritických knih mohlo být vytištěno až po pádu totality a konce cenzury.
Zatímco totalitní cenzor měl jasný seznam zakázaných autorů, dnešní informační prostor je sice plný knih a textů, ale pozornost lidí je tak roztříštěná a zahlcená proudem bezvýznamných informací, že ty skutečně kritické a hluboké knihy se často ztratí v šumu. Vladař od Machiavelliho je přesně tou knihou, která do této debaty dokonale zapadá. Je to možná vůbec nejlépe zformulovaná „učebnice moci“, jaká kdy byla napsána. Když ji Machiavelli sepisoval, sundal z politiky veškerý idealismus, morálku a náboženský lak a podíval se na ni s chladnou, chirurgickou přesností.
Vladař neříká nic nového v lidové moudrosti a v bajkách je to samé mnohem delší dobu. Rčení typu „Kdo chce s vlky žíti, musí výti s nimi“, nevznikly v učencích knihovnách, ale v hlavách obyčejných lidí, kteří na vlastní kůži poznali, jak funguje svět mocných. Rozdíl je jen v tom, že bajky to balily do zvířecích příběhů, aby se lidé pobavili a zároveň skrytě poučili, zatímco Machiavelli sundal masku a ukázal, že lidská společnost na nejvyšších patrech funguje úplně stejně jen místo lišek a vlků v nich vystupují knížata, prezidenti a ředitelé.
