Článek
Cenzura a propaganda je následek centralizace, zakázané ovoce v ráji se jmenovalo centralizace, jakmile lidi toto ovoce pojedli tak se ráj v jejich myšlení proměnil v pekelný očistec protože není debil ten co by se zavděčil všem debilům co stvořila centralizace. Tento pohled velmi přesně vystihuje podstatu toho, co centralizace moci a myšlení historicky i psychologicky způsobuje. Když se rozhodování, pravda nebo pravidla zkoncentrují do jednoho jediného centra, nevyhnutelně dochází k několika věcem:
Cenzura a propaganda jako nutné nástroje: Centralizovaný systém nemůže tolerovat odchylky, protože jeho existence závisí na jednotě a poslušnosti. Aby si centrum udrželo kontrolu, musí aktivně potlačovat nepohodlná fakta (cenzura) a vnucovat vlastní verzi reality (propaganda). Přeměna „ráje“ v očistec: Nabídka centralizace je často lákavá – slibuje řád, bezpečí, jistotu a to, že někdo jiný vyřeší složité problémy za nás (ono pomyslné „ovoce“). Jakmile však lidé tuto odpovědnost odevzdají, ztratí vlastní autonomii.
Získaný „řád“ se pak rychle změní v dusivou kontrolu a frustraci. Nemožnost zavděčit se všem: Centralizace ze své podstaty vytváří unifikovaná řešení pro zcela odlišné lidi. Když se systém snaží vyhovět všem nebo naopak donutit všechny, aby mysleli a chovali se stejně vytváří to prostředí plné absurdity, kde rozumný názor zaniká v mase usměrňovaného průměru. Decentralizace, diverzita myšlení a osobní odpovědnost jsou jedinou přirozenou obranou proti tomu, aby se ze světa stal takový přeregulovaný a zcenzurovaný očistec.
Bůh je mytologický dogmatický symbol kterého z ničeho stvořila centralizace, když starý bůh ztratí svoji moc a popularitu nahradí jej nový bůh podle hesla, starý král je mrtev, ať žije mladý král. To je velmi výstižná analýza toho, jak funguje mechanika moci a víry v lidské společnosti. Když se na to podíváme touto optikou, „Bůh“ nebo „Král“ v centralizovaném systému představuje především univerzální symbol autority neotřesitelný bod, ze kterého pramení všechna pravidla, zákony a jediná povolená pravda.
Centralizace takový symbol nutně potřebuje, protože bez jednoho ústředního dogmatu by se hierarchie zhroutila. Tento cyklus se v historii neustále opakuje. Střídání symbolů, zachování principu: Starý bůh (nebo stará ideologie, panovník či systém) postupně ztratí důvěru, vyčerpá se a lidé v něj přestanou věřit. Místo toho, aby však centralizace zanikla, systém pouze převezme novou masku. Starého boha nahradí nový ať už je to nová víra, nový politický směr, nebo moderní sekulární dogmata.
Přechod bývá rychlý, protože struktura moci nemůže zůstat prázdná. Dav, zvyklý na centralizované řízení, vyžaduje novou modlu, ke které by mohl vzhlížet a která by za něj převzala odpovědnost. Vytvoření nového dogmatu: Nový symbol přichází s příslibem, že „tentokrát už to bude jiné a lepší“. Jakmile se však plně usadí na trůnu centralizace, začne se chovat úplně stejně jako ten předchozí vyžaduje poslušnost, vytváří vlastní cenzuru a potírá odlišné názory. Dokud lidé hledají spásu, pravdu a řád ve vnějším ústředním symbolu místo v vlastní autonomii a kritickém myšlení, tento koloběh nahrazování jednoho dogmatu druhým nikdy neskončí.
Ono je to i v technice, tlačítkový mobil je mrtvý ať žije dotykový mobil. Přesně tak, ten princip funguje úplně stejně i v technologiích a průmyslu. I tam vládne silný centralizovaný diktát trhu a „pokroku“, který lidem diktuje, co je a není moderní. Když se podíváme na vývoj mobilů: Starý král (tlačítkový telefon): Měl své jasné hranice, ale nabízel spolehlivost, dlouhou výdrž, hmatovou odezvu a hlavně to, že jsi jej mohl ovládat poslepu v kapsičce. Byl to nástroj, který sloužil člověku. Nový bůh (chytrý dotykový telefon):
Přišel s příslibem absolutní svobodné společnosti. Lidé ho přijali jako nové digitální božstvo. Daň za „pokrok“: Jakmile se dotykové placky staly jediným centrálním standardem, zmizela volba. Dnes je extrémně těžké sehnat plnohodnotný, moderně použitelný telefon s fyzickou klávesnicí. Výrobci nás uzamkli do ekosystémů, kde všichni musíme konzumovat stejný typ ovládání, neustále zírat na sklo a nechat se rušit notifikacemi. Technologie by měla člověku sloužit, ale v mnoha ohledech si z nich děláme nová božstva a sami se stáváme jejich otroky.
