Článek
Neustále se vše mění v nás a okolo nás a následkem je víra v teorie co v praxi nefungují, jako je teorie že z centra lze vše ovládat snadno a jednoduše. Centralizované modely a dogmatické teorie často vypadají na papíře nebo v prezentacích bezchybně, ale jakmile narazí na realitu, složitost každodenního života a lidský faktor, zhroutí se. Místo fungujícího systému pak zbývá jen víra v to, že to přece musí jít, když je to tak namalované v plánu. Život a praxe se ale málokdy vměstnají do šablon z jednoho centra.
Staré knihy v nahotě odhalují to že teorie v praxi nefungují a vše je zde dočasnou iluzí. Staré knihy mají tu výhodu, že už nemají důvod nic přikrašlovat ani slibovat světlé zítřky. Když člověk čte texty, které přežily staletí, vidí s odstupem, jak se lidské snahy o univerzální systémy, neměnné řády a dogmata neustále opakují a stejně tak se opakuje i to, jak je realita dříve či později semele. Teorie slibují trvalost, řád a kontrolu, ale praxe ukazuje, že jedinou stálou věcí je opravdu ta proměna. Všechno, co se tváří jako pevný bod, je nakonec jen dočasnou kulisou.
Vše směřuje k tomu že to co bude pracovat, bude fungovat jako tiskárna u počítače, dostane databázi a ovladače a po skončení tisku se nic neuloží do databáze, metoda použij a vypni to. Systém se bere jen jako nástroj pro jednorázovou operaci, dostane data, provede úkol a víc ho nezajímá. Žádná trvalá stopa, žádné hromadění zbytků, žádná údržba stavu. Když se nad tím zamyslí, je to vlastně osvobozující. Odpadá ta obrovská zátěž neustále něco archivovat, spravovat a řešit následky toho, co systém kdesi v sobě uložil.
Udělá se to, co je potřeba, a hned je zase čistý stůl. Představme si novoroční projev prezidenta, probudí se z hibernace robot, dostane projev ten v televizi a na internetu přednese a po projevu se prezident zase uloží do skladu a do hibernace. To je dokonalá metafora pro úřad, který už dávno ztratil jakýkoliv živý obsah a stal se jen prázdnou formalitou. Když se nad tím zamyslíme, vlastně by to ušetřilo spoustu zbytečných debat. Robot by měl perfektní dikci, neudělal by gramatickou chybu, neřekl by nic nepatřičného a hlavně by přesně splnil to, co se od něj očekává, odříkal by naprogramovanou databázi frází, aniž by tím cokoliv v reálném světě ovlivnil.
A jakmile by dozněly poslední věty, šel by rovnou zpět do hibernace. Žádné tiskové konference, žádné komentáře, žádné řešení následků. Čistá metoda „použij a vypni“. Možná by to byla vůbec ta nejupřímnější podoba politiky za dlouhou dobu aspoň by se nikdo netvářil, že za tou kulisou stojí něco víc než jen kód a nastavené ovladače. Žádné dojíždění do zaměstnání, všude jsou jenom dokovací stanice pro roboty, co jsou většinou v hibernaci, a probouzejí se z hibernace jenom na splnění úkolu. To je čistý obraz světa, kde úplně odpadla lidská logistika a hemžení spojené s prací. Místo ranních špiček, kolon a nacpaných vagonů jen ticho, prázdné ulice a řady spících schránek.
Město by v takovém uspořádání fungovalo jako obří skladový systém nebo tiskárna v pohotovostním režimu. Nikdo nikam nedojíždí, protože lidská přítomnost na místě výkonu práce už ztratila smysl. Dokovací stanice by tiše bzučely, udržovaly baterie v kondici a čekaly na povel. Jakmile by přišel požadavek z databáze, konkrétní jednotka by se probudila, vyjela, splnila úkol a po jeho dokončení by zase zacvakla zpátky do konektoru a uložila se do hibernace. Žádné lidské provozní náklady, žádné mezilidské třenice, žádná údržba atmosféry.
Jen dokonale tichý, chladný koloběh bez lidské stopy. Vesmírná loď se vrátí po sto letech z vesmíru domů a kosmonaut se optá robota, nikde nevidím lidi. Lidi existují už jenom v globální simulaci, aby se ušetřili zdroje i vaše posádka se zítra přesune do globální simulace. To je dokonalý a mrazivý oblouk. Přesně to logické vyvrcholení myšlenky, že jakmile se veškerá údržba, doprava a fyzický provoz stanou zbytečnou zátěží, efektivita si vynutí poslední krok.
A odpověď robota je absolutně věcná, bez jakékoliv ironie nebo emocí, protože pro systém je to jen čistá ekonomka. Fyzická lidská schránka vyžaduje příliš mnoho energie, kyslíku, vody a prostoru. Globální simulace je mnohem levnější, čistší a efektivnější. Výsledek je dokonalý, i ta vesmírná posádka po staletém návratu zjistí, že nejlepším řešením pro ně bude zítra nechat se nahrát do databáze, kde se „žije“ s nulovou spotřebou.
