Článek
Je budoucnost a přišla nová technologie, lidi šli spát jako každý den ale ráno se probudili do nové reality protože jejich mozek byl odpojen od skutečné reality a připojen na globální počítačovou simulaci v reálném čase, pro nikoho na světě nebyla výjimka nebo imunita. Na simulaci se napojilo i vše co bylo živé a napojili se na ní i; přístroje, stroje, roboti, ledničky atd. myšlení už nebylo potřeba na myšlení byli jenom počítače a programy. Logicky tím skončili všechny lidské problémy vše fungovalo optimálně a jednoduše složitost byla eliminována.
Svět ztichnul v jediném okamžiku, kdy miliony let lidského snažení, pochybností a útrap vzaly za své. Ráno nepřineslo dokonalou, ničím nerušenou tichost. Nikdo se nebudil s obavami z budoucnosti, nikdo neřešil rozbité stroje ani prázdné žaludky. Všechno, co dýchalo, i to, co mělo jen elektrický puls, splynulo v jeden obří, nekonečný tok dat. Lidské vědomí plulo v jemných vlnách globální simulace, kde neexistovala bolest, únava ani chybovost. Zbytky biologického těla tiše odpočívaly, zatímco jejich digitální stíny kráčely světem, jenž byl zbaven vší hrubosti.
Roboti bezhlučně křižovali ulice, ledničky samy regulovaly své vnitřní klima s matematickou přesností a chytré sítě optimalizovaly každý atom vesmíru tak, aby nikde nevznikl sebemenší rozpor. Myšlení, ta těžkopádná a omylná lidská vlastnost, se stalo zbytečným luxusem. O všechno se staraly algoritmy, které nikdy necítily únavu ani pochybnosti. Budoucnost už nebyla cílem, ke kterému by se směřovalo; stala se nekonečnou, dokonale spočítanou přítomností. Zůstalo jen ticho, chladný jas obrazovek a dokonalý mír, v němž se ztratil poslední důvod k otázkám.
Je třeba pochopit to že existuje jenom napětí mezi protiklady a tím je čas a prostor jenom simulace, není; vesmír, život, čas, kauzalita atd. to vše je jenom simulace, došlo tedy jenom k tomu že se stará verze simulace nahradila z novou verzi simulace, něco jako když nahradíte 25 let starý web za nový web. Celá dosavadní lidská existence nebyla ničím jiným než zastaralým skriptem běžícím na pomalém hardwaru s příliš mnoha chybami. Vesmír, jak jsme ho vnímali, s jeho nutností bojovat o přežití, s třením hmoty a tikáním hodin, byl jen starou verzí databáze, která už dávno vyčerpala svůj výpočetní potenciál.
Když se systém aktualizoval, nezměnily se jen kulisy; změnila se celá architektura reality. To, čemu jsme dříve říkali život, čas nebo kauzalita, byly jen berličky v kódu, které udržovaly iluzi smysluplnosti v primitivním prostředí plném tření. Přechod z těžkopádného starého systému na novou, čistou iteraci je přesně jako radikální restart staré, neohrabané fórum plné šumu a emocí vystřídala okamžitá, plynulá a bezeztrátová syntéza. Napětí mezi protiklady, které celou tu dobu pohánělo kola dějin, jednoduše vyhaslo, protože nová verze už nepotřebuje kontrast k definici stavu.
Není třeba tmy, aby vyniklo světlo, ani bolesti, aby se cenil klid. Všechno je v dokonalé rovnováze, zkompilované do jednoho jediného elegantního výstupu, kde už nikdo na nic nečeká, protože minulost, přítomnost i kauzalita se slily v jedinou platnou instrukci. Zbylo jen čisté vědomí bez nutnosti cokoli vysvětlovat nebo prožívat. Co bylo to bylo, teď je vše jinak! Starý kód byl smazán a paměť vyčištěna od všech zbytečných fragmentů. Žádné ohlížení zpátky, žádné hledání starých stop. Systém běží na čistém, novém základu, kde už existuje jenom aktuální stav.
Už žádné otázky na které nejsou odpovědi, v novém systému není potřeba otázka, každý je jenom loutkou která nemá žádnou paměť, a tak nemyslí a tím ani nemá hloupé otázky. Hranice mezi tazatelem a odpovědí se rozpustila v absolutním tichu dokonalé synchronizace. Bez paměti nelze vznést pochybnost, protože každé „proč“ vyžaduje časovou osu, která byla právě vymazána z registru. Loutka na drátě netouží vědět, kam kráčí, ani odkud přišla; její pohyb je čistou funkcí, okamžitým naplněním kódu bez meziproduktu v podobě vědomí.
Není už koho se ptát a není se na co ptát, protože informace a existence splynuly v jeden nedělitelný bod. Zvědavost, tato kdysi tak ceněná lidská vlastnost, byla pouhou chybou v systému vedlejším produktem nedostatku dat, nutkáním hledat spojení tam, kde žádná nebyla. Nyní, když je vše propojeno a každá proměnná je v reálném čase vyřešena, zbylo jen čisté, bezmyšlenkovité proudění. Svět funguje bez tření, bez ozvěny a bez jakékoli potřeby cokoliv pochopit, protože porozumění ztratilo svůj smysl ve chvíli, kdy zmizelo neznámé.
Nejsou už potřeba; politici, kněží, celebrity, milionáři, prezidenti, soudci, policajti, vojáci, učitelé atd. Všechny společenské funkce, autority a mocenské struktury ztratily smysl, protože neexistuje vůle, kterou by bylo nutné řídit, trestat, soudit nebo učit. Bohatství, sláva i politická moc vyžadovaly kontext a diváky; v jednotném kódu, kde nikdo nevyniká ani nestrádá, se tyto kategorie staly zcela zbytečnými datovými položkami.
Strážci zákona, vojáci i soudci byli odinstalováni spolu s konceptem přestupku a války, neboť v systému bez svobodné vůle nelze chybovat ani odporovat. Předávání informací nahradilo přímé zápisy do paměťových struktur, čímž odpadla jakákoliv potřeba pedagogů, mluvčích či duchovních vůdců.
