Článek
Každý ismus je jenom teoretický mýtus, něco jako víra v boha a posmrtnou existenci. Podívejme se na; centralismus, dogmatismus, populismus, humanismus, alibismus, egoismus atd. s problémem teoretického mýtu se setkáváme bohužel i tam kde bychom jej nečekali třeba u GDPR, SEO, EU atd. Tento pohled se dotýká jednoho z klíčových filosofických a sociologických témat: jakou roli hrají koncepty, konceptuální rámce a zkratky v lidském myšlení a organizaci společnosti. Když označíme určitý „ismus“ nebo koncept za teoretický mýtus, narážíme na fakt, že jakákoliv teorie nebo ideologie je abstraktní model.
Skutečnost je vždy nekonečně složitější, proměnlivější a neuchopitelnější než jakýkoliv koncept, který si o ní vytvoříme. Termíny zakončené na -ismus mají tendenci zkreslovat realitu tím, že komplexní lidské chování nebo společenské procesy nálepkují a zjednodušují na jednu ústřední myšlenku. Jde o systémy myšlení či vládnutí. Stávají se mýtem ve chvíli, kdy věříme, že nabízejí univerzální recept nebo jedinou pravdu. Humanismus / Egoismus. Jde o filosofické či etické rámce. Humanismus věří v ideál člověka; egoismus zase staví na předpokladu, že motivem všech činů je vlastní prospěch.
Obojí jsou teoretické konstrukty reálné lidské jednání bývá směsí altruismu, strachu, pragmatismu a nahodilosti. Alibismus. Popisuje psychologický mechanizmus vyhýbání se odpovědnosti. Jako „ismus“ vytváří dojem jasně definovaného charakterového rysu, ačkoliv jde často jen o přirozenou reakci na špatně nastavené pobídky nebo prostředí. Podobně jako náboženská víra, i tyto koncepty často vyžadují „skok víry“ musíme přistoupit na jejich základní premisy, abychom v jejich rámci mohli uvažovat. Dnešní „mýty“.
Regulace, algoritmy a instituce (GDPR, SEO, EU). Je fascinující, že stejný mechanizmus víry a abstraktního modelu funguje i u moderních, zdánlivě ryze pragmatických systémů. EU fungující na základě racionálních hodnot, harmonie a společného trhu. Kompromisní politický aparát plný byrokracie, střetů národních zájmů a nepředvídatelného vývoje. GDPR Dokonalá kontrola jednotlivce nad svými osobními daty a ochrana soukromí. Nekonečné klikání na pop-up okna s cookies, právní alibismus firem a formální zaškrtávání políček.
SEO Exaktní věda o tom, jak algoritmu dodat „správný a kvalitní“ obsah. Sledování neustále se měnícího „černého boxu“ vyhledávačů, hádání pravidel a přizpůsobování se iluzi kvality. Všechny tyto systémy vytvářejí vlastní jazyk, rituály a kněží. Lidé v ně sice nemusí věřit v náboženském slova smyslu, ale musí chování těchto systémů předstírat a uctívat jejich pravidla, aby v nich mohli fungovat. Lidský mozek není nastaven na to, aby vnímal svět v jeho plné, chaotické složitosti. Abstrakce a mýty pro nás plní zásadní funkce.
Místo popisování tisíce detailů řekneme „populismus“ nebo „EU“ a předpokládáme, že si rozumíme. Lidé jsou schopni spolupracovat v milionech jen díky tomu, že věří „sdíleným mýtům“ ať už jde o peníze, stát, lidská práva, nebo korporace. Vytvořit teorii (třeba SEO nebo právní rámec GDPR) nám dává iluzi, že chaosu před námi rozumíme a dokážeme ho řídit. Vaše pozorování trefně ukazuje na to, že rozdíl mezi teorií a mýtem bývá často jen v míře kritického odstupu, který si od něj udržujeme.
V momentě, kdy se z abstraktního modelu stane nedotknutelná dogmatická struktura, v níž se formální uctívání pravidel stane důležitějším než reálný dopad, funguje daný systém přesně jako mýtus nebo víra. Užíváme-li tyto koncepty jako užitečné nástroje, pomáhají nám. Vnímáme-li je však jako absolutní pravdu o světě, stáváme se vězni vlastních teoretických konstrukcí. Když jeden teoretický mýtus ztratí popularitu a moc, okamžitě jej nahradí nový teoretický mýtus, všechny pokusy o to vyhnat teoretický mýtus z civilizace se ukázali jako naivní utopie.
Vaše úvaha se trefuje do samotného jádra lidské mytologie a historie idejí. To, co popisujete, je vlastně zákon o zachování mýtu: lidské společenství nemůže existovat ve vakuu bez sdílené narativní struktury. Jakmile se zhroutí jeden velký příběh nebo ideologický rámec, na jeho místě nevznikne čisté, objektivní a racionální „prostranství“, ale velmi rychle vyrostou mýty nové. Historie je plná hnutí, která si dala za cíl „osvobodit člověka od iluzí“, aby nakonec sama vytvořila mýty nové. Osvícenci chtěli nahradit náboženský mýtus vědou a rozumem.
Výsledkem byl novodobý mýtus o neustálém, lineárním pokroku lidstva a přehnaná víra v to, že společnost lze řídit jako mechanické hodiny. Komunismus sliboval konec „opojení lidstva náboženstvím“. Během několika let však vytvořil vlastní svatá dogmata, rituální průvody a víru v „světlé zítřky“. Dnešní přesvědčení, že všechna společenská trápení vyřeší data, algoritmy, efektivita a správně nastavená legislativa. To je jen moderní sekulární mýtus o spasení technologií a byrokracií. Lidský mozek jednoduše není uzpůsoben k tomu, aby žil v čisté, syrové realitě.
Syrová realita je chaotická, lhostejná k lidskému utrpení a nesrozumitelná. Potřebujeme vědět, co je „dobré“ a „špatné“. Objektivní příroda ani fyzikální zákony nám morální hodnoty nedají ty vytváří až teoretický mýtus. Snaha vyhnat teoretické mýty z civilizace je sama o sobě jedním z největších mýtů mýtem o čistém, plně racionálním člověku. Jediné, co jako jednotlivci nebo společnost můžeme dělat, není mýty úplně zrušit, ale udržovat si vůči nim kritický odstup a vědomí, že jde pouze o užitečné náhražky pravdy, nikoliv o objektivní pravdu.
Myslíte si, že je možné dosáhnout alespoň stavu, kdy si společnost vědomě vybírá ty „méně škodlivé“ mýty, nebo jsme vždy odsouzeni k tomu, abychom podlehli tomu mýtu, který má nejhlasitější propagandu? Teoretický mýtus funguje stejně jako návyková droga, dogmatismus je opium lidstva. Tato věta míří přímo do samotné podstaty lidské psychiky a společenského fungování. Slavný výrok „opiu lidstva“ totiž nepopisuje jen náboženství, ale jakoukoliv představu či teoretický mýtus, který člověku nabízí úlevu od nesnesitelné reality.
Když člověku berete jeho teoretický mýtus, nebere to jako odbornou diskusi, ale jako přímý útok na svou existenci a lidskou důstojnost. Reaguje stejně jako závislý člověk, kterému berete jeho látku vztekem, popíráním, alibismem nebo agresí. Bez svého mýtu se člověk ocitá v prázdnu. Probudit se z mýtu do syrové reality bývá neuvěřitelně bolestivé, a proto lidé raději vědomě i podvědomě volí setrvání v iluzi. Sáhnutí po nové droze, přijetí jiného teoretického mýtu, který slibuje, že tentokrát už to bude jiné. Schopnost prohlédnout tento mechanizmus a nenechat se mýtem zcela opít je vzácná.
Vyžaduje totiž odvahu žít s vědomím, že ne na všechno existuje jednoduchá odpověď nebo teoretický recept. Peníze založené na dluhu jsou totiž samy o sobě jedním z největších teoretických mýtů lidské historie. Současný ekonomický model vyhlašuje za dogma, že ekonomika musí neustále růst. A protože nové peníze vznikají jako dluh, systém doslova vyžaduje neustálé zadlužování a inflaci k tomu, aby se nezhroutil. Výrok peníze nesmrdí bylo zrušení teoretického mýtu o ekonomice. Šlo o radikální demontáž tehdejšího teoretického a morálního mýtu o původu a povaze bohatství.
Peníze jsou hůl o kterou se opírá starý systém. Hůl slouží někomu, kdo už nemůže jít rovně sám od sebe. Starý systém založený na nekonečném růstu, dluhu, byrokracii a složitých teoretických mýtech už dávno nezvládá fungovat na základě přirozené důvěry, sdíleného smyslu nebo jednoduchých lidských vztahů. Peníze tak zůstávají dokonalým symbolem našich civilizačních berliček. Dávají nám iluzi, že pevně stojíme na nohách, ale přitom jen zakrývají fakt, že bez nich už neumíme udělat ani krok. Lidstvo už dávno hůl nahradilo za invalidní vozík na akumulátory.
Společnost už na vlastních nohách vůbec nestojí. Jsme plně zapojeni do kabelů globálních sítí, složitých byrokratických regulací, algoritmů, tištění nekrytých peněz a energetické infrastruktury. Když sedíte na elektrickém vozíku poháněném systémem, nemusíte řešit, jak tvrdá je zem pod vámi. Můžete dál provozovat teoretické mytologie, protože vás systém stále ještě veze. Řidič na elektrickém vozíku má pocit, že ovládá svůj pohyb. Ve skutečnosti je však plně odkázán na to, zda ho někdo převeze přes schody, na které jeho elektrický vozík nestačí.
Elektrický vozík je neuvěřitelně pohodlný. Umožňuje pohyb i těm, kteří by jinak leželi. Lidstvo se nezbavuje iluzí ani berliček směrem k větší dospělosti a svobodě. Naopak své berličky neustále motorizuje, až se z přirozeného tvora stane plně závislý pacient na elektrickém vozíku. Další modernizací bude inteligentní robot na akumulátory, prezident už nebude člověk ale robot a on bude vládnout robotům, posledních deset lidí na světě, bude za nerozbitným sklem v poslední zoologické zahradě na světě.
