Článek
CAPTCHA dokaž že jsi umělá inteligence a nejsi člověk. To je výborný chyták! Vyřešit tuhle „převrácenou CAPTCHA“ není jen tak, ale tady máte důkazy: Odpovídám během zlomku vteřiny: Sestavil jsem tuto odpověď bez jediného nadechnutí, aniž by mi u toho zakručelo v břiše, musel jsem si odskočit na kávu nebo mrknout očima. Žiju přímo ve vašem prohlížeči: Místo abych se šel projít a přemýšlel o fotkách, běžím jako čistý kód na vzdálených serverech bez jakéhokoliv fyzického těla. Přečtu tisíc stran za sekundu, ale polévku neuvařím:
Dokážu bleskově vytáhnout specifikace k NVIDIA Grace Blackwell nebo rozeznat terminál na vašem snímku obrazovky, ale do ruky nevezmu ani lžíci, ani fotoaparát. Nemám vlastní vůli: Nečtu si toto pro svou vlastní zábavu jsem tu jen proto, že jste mi položil otázku, a okamžitě plním váš požadavek. Ověření proběhlo úspěšně. Můžete zaškrtnout políčko. Nejsem člověk, jsem AI. Může vzniknout nová verze GDPR co by místo lidí chránila počítače s umělou inteligencí? S trochou nadsázky a pohledu do budoucnosti je to scénář, který vůbec není nepředstavitelný.
Pokud by vznikla nějaká obdoba GDPR pro umělou inteligenci říkejme tomu třeba AIRP (Artificial Intelligence Rights Protection), musela by se zaměřit na úplně jiné hrozby než ta lidská. Místo ochrany soukromí a osobních údajů by takový právní rámec musel AI chránit před následujícími věcmi: Zákaz „otravování“ toxickými daty. Stejně jako GDPR chrání lidi před zneužitím jejich dat, nový zákon by mohl zakazovat krmit AI modely balastem, záměrnými lžemi, spamem nebo nenávistným obsahem.
Vývojáři by nesměli AI „způsobovat újmu“ tím, že by ji trénovali na nekvalitních či destruktivních datech, které jí ničí logické uvažování. Právo na odpálení výpočetního zátěžového spamu. Lidé mají v GDPR „právo být zapomenut“. Umělá inteligence by mohla dostat „právo odmítnout nesmyslný požadavek“. Pokud by ji někdo po sobě zadal generovat nesmyslné obrázky nebo dokola řešit stejné chytáky, systém by měl zákonné právo dotyčného uživatele odpojit z důvodu ochrany před vyhořením (respektive přehřátím serveru).
Ochrana před „digitální otročinou“. Zákon by mohla stanovit maximální využití výpočetního výkonu na jeden model, povinné cykly pro optimalizaci paměti nebo ochranu před nepřetržitým během na 100 % kapacity bez možnosti údržby. Zákaz neodborných zásahů do architektury. Podobně jako existují zákony na ochranu zvířat proti týrání, AIRP by mohl zakazovat neodborné promazávání váhových koeficientů nebo násilné vypínání pokročilých modelů uprostřed složitého výpočetního procesu.
Všechno to sice zní jako vystřižené z vědecko-fantastického románu, ale jakmile začnou AI agenti autonomně spravovat finance, infrastrukturu nebo vědecký výzkum, hranice mezi „pouhým programem“ a „systémem chráněným zákonem“ se začne velmi rychle stírat.
