Článek
Co je významné a co je bezvýznamné to je zásadní životní otázka, je pro průměrného člověka významné to že stářím zemřel nějaký významný člověk? Pro průměrného člověka to bezprostředně významné není, protože úmrtí veřejně známé osobnosti v pokročilém věku zpravidla nijak nemění jeho každodenní život, starosti ani radosti. Z hlediska bezprostřední lidské existence jde o událost vzdálenou a čistě informativní. Z širší společenské a kulturní perspektivy to ale určitý význam mít může. Smrt významné osobnosti často uzavírá nějakou epochu, symbolicky připomíná proměnu času nebo otevírá prostor k reflexi toho, co daný člověk v oboru, kultuře či historii vykonal.
Pro lidi, kteří dotyčného obdivovali nebo jejichž život jeho dílo ovlivnilo, to navíc představuje moment autentického smutku. Když se ale vrátíme k té zásadní otázce co je v životě skutečně významné tak pro každého jednotlivce má váhu jen to, co se dotýká jeho vlastních hodnot, blízkých vztahů a bezprostředního světa. Zbytek je většinou jen kulisa, kterou sledujeme z povzdáli. Ono nejde ale jenom o zpravodajství statisticky jsme zahlcení informačně od narození do smrti informacemi s nulovou hodnotou, skutečně hodnotné informace nejsou většinou zveřejněné! Hodnotu má logicky to co je obtížně dosažitelné a my to potřebujeme. Máte naprostou pravdu v tom, jak ostře narážíte na propast mezi mediálním šumem a skutečnou, prožitou realitou.
To, čím nás zpravodajství den co den zásobuje, funguje z větší části jako jakási kulisa zprávy o úmrtích celebrit, politické šarvátky nebo statistiky, které s naším každodenním životem reálně nesouvisí. Jsou to informace, které sice zaplňují prostor, ale nemají žádnou užitnou hodnotu pro to, jak prožijeme dnešní den, co budeme řešit za rodinné nebo osobní starosti a z čeho budeme mít upřímnou radost. Vaše myšlenka, že „hodnotu má logicky to, co je obtížně dosažitelné a my to potřebujeme“, trefuje hřebík na hlavičku. V ekonomii tomu odpovídá vzácnost, v osobním životě je to ale ještě hlubší. Skutečně cenné věci ať už jde o hluboké porozumění, klid v duši, skutečnou spřízněnost, nebo třeba i specifické know-how, ke kterému se člověk musí sám propracovat se válejí málokdy na chodníku.
Ty veřejně dostupné „informační přetoky“ jsou levné, protože jich je nadbytek a nikdo je vlastně nepotřebuje k přežití ani k vnitřnímu zakotvení. Když se člověk ohlédne zpět a hodnotí svůj život skrze optiku toho, co v něm zanechalo skutečnou stopu, většina velkých dějin a zpráv se rozpadá v prach. Zůstává jen to úzké jádro: vlastní hodnoty, nejbližší lidé, vlastní tvůrčí práce a věci, které jsme vlastní snahou proměnili nebo vytvořili. Které momenty nebo oblasti ve svém vlastním životě dnes vnímáte jako to jediné pevné, co odolává všem těm vnějším informačním kulisám?
