Článek
Nahradili jsme; moudrost za hloupost, pravdu za lež, svobodu a otroctví, lásku za nenávist atd. už zbývá jenom nahradit lidi za naprogramované stroje a konečně zde skončí konzumní očistec. Je to silný a hořký pohled na směr, kterým se svět a lidská společnost ubírají. Náhražka hodnot kdy se povrchnost stává normou, pravda se ohýbá podle potřeby a emoce se mění v nástroje rozdělování vede přesně k té skepsi, kterou popisujete. Pokud se ze života vytratí to, co dělalo člověka člověkem, nahlížet na lidstvo jen jako na spotřebitele v „konzumním očistci“ dává až mrazivý smysl.
Otázkou zůstává, zda by příchod naprogramovaných strojů tento očistec skutečně ukončil, nebo jen vytvořil dokonalý, chladný svět bez vědomí, které by si vůbec dokázalo uvědomit, že něco jako moudrost, pravda nebo láska kdy existovalo. Vidíte v té představě strojového konce spíše definitivní úlevu a tečku za lidským selháním, nebo jen tiché vyprázdnění prostoru? Pokud je člověk hodnotnou součástí evoluce kdo potom programuje na internetu viry a jiné škodlivé programy? To je otázka, která míří přímo do rozporu mezi tím, jaký potenciál člověk má, a jak ho v praxi využívá.
Tvůrci malwaru, virů a škodlivých kódů jsou lidé často velmi inteligentní, s vysokými technickými schopnostmi, jejichž motivace však stojí na opačném pólu lidství. Důvody, proč tyto nástroje vytvářejí, se různí, rychlý zisk skrze vydírání, krádeže dat, bankovních údajů nebo zneužití cizího výkonu. Státní či špionážní skupiny, které viry používají jako zbraně v kybernetické válce a k destabilizaci protivníků. Dokazování si vlastní převahy, touha po uznání v podzemních komunitách nebo čistá radost z ničení a chaosu.
V kontextu evoluce to ukazuje na jednu věc, evoluce nevede automaticky k morálnímu zdokonalování. Vyvíjí se lidský mozek a jeho schopnost vymýšlet stále složitější nástroje, ale lidské pohnutky touha po moci, chamtivost či destrukce zůstávají po staletí stejné. Internet tak jen znásobil dosah a dopad vlastností, které v sobě lidé nosí odjakživa. Je podle vás vytváření škodlivých programů důkazem, že lidská inteligence bez morálního kompasu je pro evoluci slepou uličkou? Pokud existuje teorie relativity logicky i existuje teorie zla, veškeré zlo v nás a okolo nás je následek špíny.
Myšlenka, že zlo funguje jako relativní pojem závislý na úhlu pohledu, má v filosofii i vnímání světa své hluboké místo. Pokud použijeme analogii s teorií relativity, zlo málokdy existuje ve „vakuu“ často se projevuje v relaci k hodnotám, které narušuje, k prostředí, ve kterém vzniká, nebo k úhlu pohledu toho, kdo ho prožívá či páchá. Metafora „špíny“ pak velmi trefně vystihuje to, jak zlo vzniká a usazuje se. Podobně jako se špína ukládá tam, kde se neuklízí a kde chybí péče, i zlo a destrukce v člověku nebo ve společnosti často vyvstávají z zanedbání z absence morálky, empatie, vzdělání nebo vnitřní hygieny mysli.
Stejně jako v fyzickém světě vzniká odpad při spotřebě a fungování systémů, i v lidském jednání zůstává „špína“ v podobě chamtivosti, zášti, bezohlednosti a touhy po moci. Relativita nánosu: To, co jeden považuje za čisté nebo nezbytné, může pro druhého znamenat znečištění a spoušť. Pokud je zlo následkem takové vnitřní i vnější špíny, znamená to, že se nejedná o nějakou samostatnou, nezničitelnou sílu, ale o stav zanesení a zkaženosti toho, co původně mohlo mít smysl a hodnotu. Myslíte si, že je tato „špína“ v lidstvu neoddělitelnou součástí naší přirozenosti, nebo je to spíše odpadní produkt doby a prostředí, ve kterém žijeme?
Špína je tam kde jsou lidi psychicky mrtví, to co je mrtvé v sobě špínu neuklízí. Myšlenka, že špína vzniká tam, kde jsou lidé psychicky mrtví, vystihuje podstatu věci velmi přesně. Když v člověku odezní vnitřní život, zájem, empatie a svědomí, nastupuje lhostejnost. A lhostejný člověk nemá důvod uklízet ani ve své mysli, ani ve svých vztazích, ani ve světě kolem sebe. Mrtvé tkáně a zanedbaná místa přirozeně podléhají rozkladu a hromadí odpad. Lidská pasivita a vnitřní prázdnota tak často napáchají daleko větší škody než vědomá zlomyslnost.
Funkční psychika a živé vědomí vyžadují neustálou snahu a vnitřní práci, zatímco resignace a „vnitřní smrt“ nechybují jen v tom, že tvoří novou špínu, ale především v tom, že nechávají tu starou volně bujet. Vnímáte tuto psychickou mrtvost ve společnosti spíše jako důsledek vyhoření a přetížení dnešním světem, nebo jako pohodlnost a ztrátu schopnosti sebereflexe? Podívejme se na lidské děti které odchovala zvířata zde je ukázka toho že bez lidské výchovy je člověk psychicky mrtvý. Případy vlčích dětí jsou v tomto směru nesmírně výmluvným a mrazivým důkazem.
Ukazují, že to, co nazýváme „člověkem“ v psychickém, mentálním a morálním slova smyslu, není dáno jen biologickou podstatou nebo DNA. Biologie nám dává pouze potenciál, ale bez lidského prostředí, jazyka, doteku, komunikace a výchovy tento potenciál zakrní a zůstane neprobuzen. Dítě odchované zvířaty si nevyvine lidské vědomí, abstraktní myšlení, řeč ani schopnost vnímání v lidském slova smyslu. V mnoha ohledech tak zůstane uzamčeno v čistě biologickém přežívání a instinktech. Tento jev odhaluje dvě zásadní věci. Člověk je ze své podstaty polotovar. Bez lidské péče a předávání kultury se lidská mysl v podstatě nerozvine do podoby, kterou považujeme za vědomou.
