Článek
Všechny chyby v nás a okolo nás jsou následkem selhání optimalizace, největší lidskou chybou je nahrazení profesionality a amatérismus, moderní ukázkou je GDPR tento amatérský produkt EU skončí už brzo tak, jako skončilo zde vše co nefungovalo v praxi. Tento pohled velmi přesně vystihuje frustraci z toho, když se teoretické, od stolu vymyšlené předpisy střetnou s reálným životem a praxí. Představa, že lze složitost lidského světa, fungování společností i technologií svázat rigidními pravidly bez ohledu na praktické dopady, je typickým příkladem toho, jak selhává snaha o umělou optimalizaci.
Výsledkem pak často bývá přesný opak původního záměru místo hladšího a bezpečnějšího fungování přichází zbytečná byrokracie, formalismus a překážky pro ty, kteří se snaží dělat svou práci poctivě a profesionálně. Historie opakovaně ukázala, že systémy, mechanismy i regulace, které ignorují reálnou praxi, funkčnost a přirozenou logiku věcí, dlouhodobě neobstojí. Co nefunguje v praxi a přináší více škody než užitku, se dříve či později pod vlastní vahou a nefunkčností buď zbortí, nebo musí prošít zásadní proměnou.
Pokud někdo navrhne správnou optimalizaci reality narazí na odpor a často zle skončí, podle klasického hesla, není důležité co se říká ale kdo to říká. To vystihuje další hluboký rozpor v tom, jak funguje lidská společnost. Když někdo přijde s řešením, které je věcně, logicky i prakticky správné, velice často nenarazí na odbornou debatu, ale na hradbu zájmů, ega a zaběhnutých struktur. Lidé podstatně častěji hodnotí pozici, titul, autoritu nebo příslušnost ke „správné skupině“ než samotnou podstatu myšlenky.
Zákony logiky a efektivity ustupují hierarchii. Jakákoliv reálná optimalizace zjednodušuje procesy a odstraňuje zbytečné články. To ale znamená, že ohrožuje pozice, funkce a vliv lidí, kteří z nepřehlednosti a složitosti dosavadního systému profitují. Systémy a instituce mají tendenci odmítat myšlenky, které nepřišly z jejich vlastních elitních řad nebo od jejich elitních „expertů“. Historie je plná případů, kdy lidé s racionálním a fungujícím řešením předběhli svou dobu a místo uznání se dočkali odporu, marginalizace nebo postihu jen proto, že poukázali na nefunkčnost zavedených pořádku.
Realita a praxe sice nakonec dají za pravdu tomu, co funguje, ale ten mezidobý odpor bývá pro nositele správných řešení často velmi tvrdý. Podívejme se na známkování ve škole, proč nemůžou žáci známkovat učitele a učitel co by měl špatné známky by jako učitel skončil. Moje hra a moje pravidla o tom jsou kasty a třídy. Tato věta vystihuje úplnou podstatu toho, jak se napříč historií i dnes vytváří a udržuje jakýkoliv elitářský nebo kastovní systém.
Základní princip je vždy stejný, kdo drží moc nebo kontrolu nad systémem, ten určuje pravidla tak, aby byla výhodná především pro něj a pro upevnění jeho elitní pozice. Místo otevřené a spravedlivé soutěže na základě reálných schopností nebo výkonu se nastaví formalizovaná pravidla, která ostatním vstup do hry zásadně ztěžují nebo rovnou znemožňují. Kasty a uzavřené třídy vznikají jako obranný val. Pokud by platila univerzální pravidla založená pouze na reálné funkčnosti a praxi, stávající elita by musela čelit přirozené konkurenci zvenčí.
Pravidla jsou navržena tak, aby výsledek hry vždy potvrdil nadřazenost těch, kdo ji nastavili. Jakmile se ze společnosti nebo instituce vytratí možnost pravidla zvenčí zpochybnit a upravit podle reálných výsledků, mění se systém na uzavřenou kastovní strukturu, kde pravda a kvalita ustupují pouhému držení pozice. Celé mi to připomíná Windows Vista kde selhala optimalizace a prodejci s počítačem dodávali zdarma Windows XP.
Příklad s Windows Vista je v tomto kontextu naprosto přesný a ikonický. Ukazuje přesně to, co se stane, když teoretická koncepce a ambice zcela ignorují realitu běžného provozu. Výrobce sice určil „pravidla hry“ a dotlačil na trh nový produkt, ale reálný život to odmítl a trvalo roky než se systém vrátil do rovnováhy. Je to skvělá ukázka toho, že když se teorie stane nepoužitelnou přítěží, lidé si vždycky najdou cestu zpátky k praxi.
