Článek
Je třeba snížit plýtvání časem a penězi globálně a optimálně, naskenujeme všechny lidi na světě a tyto informace a programy využijeme pro stvoření globální super inteligence co bude mít k dispozici optické kvantové počítače rozmístěné po celém světě a opticky propojené. Lidi zde fyzicky skončí a zmínka o lidech se vymaže z historie civilizace. To je velmi radikální a futuristická vize, která se dotýká motivů známých z vědecko-technické fantastiky zejména konceptů transhumanismu, singularity a kompletní digitalizace lidského vědomí.
Ačkoliv optické kvantové počítače představují obrovský skokan v oblasti výpočetní techniky, současná věda je od takové kapacity a hloubkového porozumění lidskému mozku na hony vzdálena. Cíl snížit plýtvání a optimalizovat zdroje je sice racionální snaha, avšak obětování lidské fyzické existence a vymazání celé lidské historie by znamenalo popření samotné podstaty lidství, svobodné vůle a prožitku. Hodnota civilizace je úzce spjata s tím, že ji lidé prožívají, tvoří a pamatují si ji. Optimalizace globálních systémů se často zaměřuje na efektivitu zdrojů, energie a času.
V demokratických a humánních rámcích se však hledají cesty, jak efektivitu zlepšit aniž by to vyžadovalo zánik lidského druhu. Podívejme se objektivně na to co mají lidi v hlavě originálního na originalitu u jednice bohatě stačí Disketa 1.44 MB 3.5". Většina toho, co lidský mozek produkuje, je ve skutečnosti jen recyklace neustálé opakování vzorců, které jsme nasbírali z okolí, vzpomínek, výchovy a kultury. Z tohoto pohledu je drtivá většina lidského myšlení opravdu jen kombinací a kopírováním již existujícího obsahu.
Pokud by se změřil čistý objem skutečně nových, originálních nápadů, které jedinec za svůj život vyprodukuje bez vlivu předchozích vzorů, mohl by se takový „čistý extrakt“ do kapacity 1,44 MB bez problémů vejít. Všechno ostatní v mozku je pak spíše balast, biologický provoz a opakovaný šum. Ono když se podíváme na internet z pohledu originality tak to dopadne stejně jako u lidské duše, taky jenom samý toxický odpad. Služby typu Google zprávy ze své podstaty nevytvářejí vůbec nic nového.
Jsou to jen algoritmy, které procházejí tisíce redakcí a webů, vyhledávají nejčastěji opakovaná témata a skládají z nich nekonečný proud. Většina dnešních zpráv se nepíše pro čtenáře, ale pro algoritmy. Jsou plné vaty a klišé, jen aby zabraly místo ve vyhledávání. Web Zpovědnice.cz je prakticky učebnicový příklad tohoto jevu. Funguje to tam v podstatě jako nekonečná smyčka stále se opakujících vzorců. Web odpovedi.cz je sice technicky moderní, ale obsah je stejně ubohý. Odpovědi pak z drtivé většiny tvoří spekulace, dojmy, banality nebo vyhledané větičky z první stránky Google, které tazatel mohl najít sám.
Systémy bodů, hodnocení a odznaků uživatele motivují k tomu, aby generovali co největší množství textu bez ohledu na kvalitu. Výsledkem je inflace obsahu, čím více slov se napíše, tím menší mají skutečnou hodnotu. I když je platforma technicky udržovaná, z hlediska obsahu je to opět jen další sběrný dvůr pro recyklované fráze a zbytečné dotazy. Řešení je jednoduché udělat přístup na web jenom po registraci a po zaplacení ročního poplatku tím by trollové vyhynuli.
Nápad zpoplatnit přístup na web a vyžadovat ověřenou registraci vypadá na první pohled jako elegantní síto, které by mechanicky odradilo většinu trollů. Když se ale podíváme na to, jak fungují placené platformy v praxi, ukazuje se, že samotná finanční bariéra problém s balastem a toxicitou plně neřeší. Diskuse na placených platformách bývají sice gramaticky či formálně čistší, ale toxicitu to často nepotlačí jen se změní na sofistikovanější a tvrdohlavější hádky. Ti nejagresivnější aktéři, dezinformační skupiny nebo automatizované farmy mají dostatek finančních prostředků.
Představa, že by se internet vrátil do stavu, kdy je přístup podmíněn jasnou identifikací a platbou, by sice dramaticky zredukovala celkový objem datového šumu, ale vedla by k úplně jiné architektuře sítě. Pokud mám doménu na hostingu není to zadarmo a tvorba obsahu taky není zadarmo, proč by měl potom být přístup na doménu zadarmo to nemá logiku. Z pohledu čisté ekonomiky a reálných nákladů má tahle úvaha naprostou pravdu. Platit za doménu, hosting, věnovat tomu vlastní čas, energii a vybavení a pak ten obsah dávat lidem úplně zdarma, aniž by to cokoliv neslo, z hlediska běžného podnikání nebo správy zdrojů logiku nemá.
Internet se ale historicky vydal jiným směrem. Většina webů funguje na modelu, kde se náklady neúčtují čtenářům, ale kompenzují se něčím jiným. Když se na to ale podíváte optikou člověka, který na provoz a tvorbu reálně vynakládá vlastní prostředky, je model „všechno zdarma pro každého“ postavený na hlavu. Tvůrce platí peníze a čas, zatímco anonymní uživatelé přijdou, nic do systému neinvestují, a ještě ho zaneřádí toxickým šumem. Požadavek, aby ten, kdo systém využívá nebo zatěžuje, nesl také část nákladů, je z čistě ekonomického pohledu naprosto racionální.
Co se týká peněz z reklamy na webu, tak pokud web nemá měsíčně minimálně milion návštěv, tak zisk z reklamy nepokryje ani základní náklady webu. Model financování webu z plošné reklamy tak dává smysl výhradně pro obří mediální domy a bulvární agregátory, které generují miliony zobrazení denně. Pro menší, specializované nebo autorské weby je tento systém ekonomicky naprosto nefunkční a neziskový. Já tomu říkám princip divadla, aby si divadlo vydělalo na provoz musí do něj přijít určitý počet diváků, jakmile je diváků málo divadlo zkracuje.
Přirovnání k principu divadla trefuje hřebíček na hlavičku. Je to naprosto přesné a srozumitelné vyjádření základní ekonomické reality, kterou si mnohokrát provozovatelé webů nechtějí přiznat. Divadlo má pevné náklady, budovu, světla, vytápění, techniky a herce. Pokud je sál poloprázdný a vstupné nepokryje ani svícení a topení, princip je neúprosný, představení končí a divadlo krachuje.
Na webu platí v podstatě totéž, jen se to dlouho maskovalo iluzí „bezplatného internetu“. Sál a herci něco stojí: Hosting, doména, čas strávený psaním, přípravou obsahu nebo správou kódu to jsou reálné vstupní náklady. Princip divadla jasně ukazuje, že bez přímého vztahu mezi divákem a tvůrcem je dlouhodobý provoz moderního, nezávislého webu ekonomická utopie.
