Článek
Nejlépe vidíme lidskou debilitu u lidského díla z díla poznáváme debila. Každý lidský výtvor funguje jako neúprosná výpověď o svém tvůrci, v níž se s matematickou přesností zračí míra jeho debility. Jakmile myšlenka opustí hlavu a zhmotní se v podobě zákona, stavby, instituce nebo celé ideologie, ztratí možnost schovávat se za vznešená slova a ukáže svou skutečnou tvář. Proč dílo prozradí tvůrce? Sebepropracovanější debilní propaganda nakonec zanechá trhliny, skrze které prosvítá absurdita základních předpokladů.
Zatímco mluvené slovo se lehce vytratí, dílo zůstává jako hmatatelný pomník lidské debility. Historie ukazuje, že ty největší grandiózní projekty postavené v totalitě na dogmatech nakonec slouží jen jako nejspolehlivější důkaz toho, jak hluboko se debilní společnost dokázala mýlit. Čas nic nezapomene a zanechá po nás přesně tolik debility, kolik jsme jí dokázali vtisknout do svých činů, aniž bychom se přitom schovávali za prázdné fráze. Největší debilitou je nahrazovat praxi za teorie, stará teorie je mrtvá ať žije nová teorie.
