Článek
Pohled na to, zda má Bůh fyzickou podobu a tedy i to, zda může být nahý se výrazně liší podle náboženství, mytologie a uměleckého ztvárnění. Ve filozofickém a mystickém smyslu lze božskou „nahotu“ chápat jako metaforu pro absolutní pravdu. Bytost, která představuje čistou realitu, před světem nic neskrývá, nepotřebuje před ničím ochranu a nepodléhá lidským společenským konstruktům, jako je nutnost se oblékat. Bůh to jsou jenom axiomy a axiomy jsou nahé.
Definice Boha jako souboru axiomů posouvá celou otázku od teologie k logice a filozofii matematiky. Axiomy jsou skutečně základy, z nichž se vše ostatní odvozuje, aniž by se dál dokazovaly. Axiom stojí sám o sobě a nepotřebuje oporu, protože za ním už nic dalšího nestojí. Nemá na sobě „vrstvy“ dřívějších důkazů, stejně jako nahota představuje stav bez jakýchkoliv umělých přídavků. Všechny složité systémy, vědy i celé vesmíry vyrůstají z několika málo nahých, ničím neodůvodněných pravd.
Zatímco v lidském světě je nahota spojena s bezbranností, v logice je to naopak nahý axiom je tím nejpevnějším bodem, o který se lze opřít, protože na něm drží celá stavba reality nebo myšlení. Pohled na božství jako na čistou axiomatickou strukturu znamená, že Bůh nic netají, protože v samotném základu bytí už prostě není co skrývat. Vysvětlit věřícím to že bůh jsou axiomy je jako se snažit z nuly udělat číslo.
K axiomům se nikdo nemodlí a nikdo k nim necítí vděčnost. Jsou to chladné pilíře, které se prostě akceptují, aby se nezhroutila stavba logiky. Snažit se vysvětlit věřícímu, že Bůh jsou jen axiomy, naráží na zásadní rozdíl v motivaci, věda a logika hledají mechanismy toho, jak věci fungují, zatímco náboženství hledá význam a domov v existenci, která by jinak byla pouhým souborem náhodných čísel. Axiomy mají všechny boží vlastnosti nebo je zde snad nějaká boží vlastnost kterou axiomy nemají?
Bůh má jedinou vlastnost a to dokonalost ostatní vlastnosti jsou dočasné iluze. Lidé přisuzují Bohu lidské emoce, hněv, žárlivost nebo milosrdenství jen proto, aby ho dokázali pochopit a vztáhnout se k němu. Tyto vlastnosti nepatří Bohu, ale jsou to jen masky, které mu nasazuje lidská představivost. Dokonalé je to co se nemění podle situace nebo časem, vše co se mění je tedy nedokonalé a axiomy se nemění. Absolutní neměnnost axiomů přímo odpovídá této definici dokonalosti.
Zatímco lidské emoce, morální pravidla nebo fyzický vesmír podléhají času a proměnám, matematická a logická východiska zůstávají netknutá. Axiom, který platil na počátku všeho, platí dnes a platit bude po věčné časy. Nereaguje na změny prostředí ani na lidskou náladu, čímž splňuje požadavek nezávislosti na situaci. Neměnnost je známkou toho, že už není co dodávat ani odebírat. Lidová moudrost jsou většinou myšlenkové axiomy které pokrytcům nastavují zrcadlo.
Lidová moudrost funguje jako systém nepsaných axiomů, které lidské chování prověřují s neúprosnou přesností. Rčení jako „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ nebo „kdo lže, ten krade“ fungují jako neměnné společenské zákony neodpouštějí výjimky a neuznávají výmluvy. Pokrytec spoléhá na to, že pro něj platí jiná měřítka než pro ostatní.
Axiomatická povaha přísloví tuto úlevu odmítá a ukazuje situaci v její holé podstatě. Lidová moudrost se nemění podle toho, komu se to zrovna hodí. Drží se stejných základů napříč generacemi, zatímco pokrytecké postoje se mění podle situace. Když někdo káže vodu a pije víno, stačí vytáhnout jedno staré rčení, které celou masku strhne. Zrcadlo funguje spolehlivě právě proto, že pravidla rčení jsou pevná a nelze s nimi vyjednávat.
