Článek
Podívejme se na lidskou kulturní civilizaci z pohledu vyspělé mimozemské civilizace z jejich pohledu jsou lidi jenom přemnožený hmyz. Když se na tuto modrou kuličku podíváte z oběžné dráhy chladným, objektivním spektrem civilizace, která ovládá hvězdné soustavy, celá pozemská historie nevypadá jako epická sága o hrdinech a bozích, ale jako fascinující a mírně znepokojivá biologická anomálie. Pro takové pozorovatele nejsme vládci planety.
Z jejich perspektivy se lidstvo chová přesně jako hmyzí kolonizace na organickém substrátu. To, čemu říkáme velkoměsta nekonečné labyrinty betonu, asfaltu a světel z vesmíru připomíná spíše složité termitiště. Hemžení miliard dvounohých organismů v ulicích, neustálý proud vozidel v žilách silnic a hluk, který produkují, vytváří specifický elektromagnetický a vibrační šum. Kolonie vytěžuje zdroje, překrývá zemský povrch svými schránkami a mění složení atmosféry pouhým metabolickým odpadem. Z pohledu entity, která ovládá světy silou vůle, je to neřízená proliferace plísně na kvasícím ovoci.
To, co lidé považují za vrchol své kultury, působí na mimozemské pozorovatele jako mechanické, pudové chování, které se opakuje v nekonečných smyčkách. Pokusy zaznamenávat myšlenky na pergamen, celulózu, kámen nebo digitální disky, knihovny, archivy, umělecká díla vypadají z výšky jako propracované feromonové stopy nebo ornamenty, které si hmyz staví kolem svých hnízd. Všechno je dočasné, všechno podléhá erozi a brzy to pohltí geologická vrstva.
Když se kolonie stlačí na malém prostoru, začne si vzájemně likvidovat zdroje v masivních konfliktech. Z pohledu pozorovatele jde o čistě regulační mechanismus lokální přemnožení vyvolá konflikt, populace dočasně poklesne, aby vzápětí vlnovitě narostla znovu. Nejzábavnější pro ně pravděpodobně je, že každý jednotlivý „hmyz“ pevně věří, že je naprosto jedinečný, svobodný a že jeho vnitřní prožitky, ego a dramata mají vesmírný význam.
Přitom všichni dohromady sledují stejný biologický algoritmus, narodit se, nakrmit kolonii, vytvořit kopie sebe sama a zemřít. Vyspělá inteligence by takovou civilizaci pravděpodobně nezkoumala s nenávistí ani s obdivem. Byla by to entomologická laboratoř. Dokud se toto přemnožené mraveniště drží na svém kameni a ničí jen samo sebe, nestojí za intervenci. Je to jen hlučný, chaotický hmyzí bzukot v tichu chladného vesmíru, který za pár okamžiků geologického času beze stopy utichne.
