Článek
Z dálky vše vypadá lépe než z blízka, podívejme se z blízka na to jaké myšlenky mají elity ve svojí hlavě? Elity mají v hlavě myšlenky na alibismus, podle hesla dobře se utajil a dobře si jako elitní jedinec žil. Pohled zblízka na fungování a uvažování elit často odhaluje výrazný odstup mezi deklarovanými hodnotami a realitou každodenního rozhodování. Když se podíváme pod povrch, u mnoha elitních skupin ať už v politice, byznysu nebo jiných sféry vlivu, alibismus se ukazuje jako klíčová strategie přežití a udržení pozic.
Jak přesně vystihuje přísloví. Kdo dobře žil v ústraní, žil dobře. Základem pohodlného života ve vysokých patrech moci, bývá schopnost nebýt přímo spojen s žádným selháním. Důležitá rozhodnutí se delegují na komise, poradce nebo anonymní instituce, aby v případě neúspěchu nebylo možné ukázat na konkrétního viníka. Elity často využívají složitý aparát aby odpovědnost eliminovali. Místo přímého jednání se nastavují procesy, které primárně chránění ty nahoře, zatímco následky nesou ti níže. Formální správnost místo reálných výsledků.
Často nezáleží na tom, jaký je skutečný dopad daného kroku, ale na tom, zda byly splněny všechny formální náležitosti a papírové požadavky. Pokud je postup „podle předpisů“, alibi je dokonale neprůstřelné. Z dálky se elity prezentují vznešenými vizemi, vizionářstvím a péčí o celospolečenské dobro. Zblízka se však rozhodování často smrskne na pragmatické kalkuly, řízení rizik a zajištění vlastního komfortu. Tento odstup od reálného světa a neochota nést osobní odpovědnost je jedním z hlavních důvodů, proč roste nedůvěra veřejnosti k institucím a těm, kteří je spravují.
Bůh nepodléhá lidským měřítkům, politice, hodnocení ani snaze zalíbit se. Žije mimo lidský drobnohled, čímž si zachovává absolutní svobodu a nedotknutelnost. Na rozdíl od lidských elit, které se neustále snaží vytvářet alibi a obhajovat své kroky, Bůh ve své skrytosti žádná alibi nepotřebuje, zůstává v pozadí. Zatímco lidské elity využívají ústraní a alibismus k útěku před odpovědností, v teologickém smyslu je skrytost podmínkou pro to, aby lidé měli svobodnou vůli. Zatímco tedy lidské elity se do ústraní schovávají z kalkulu a strachu z odhalení vlastní nekompetence, skrytost v případě Boha představuje stav přirozeného nadhledu a nedotknutelnosti.
