Článek
Význam polotovarů je větší než si uvědomujeme, vše co považujeme za realitu to jsou jenom polotovary, i člověk je polotovar který se upravuje na to co společnost potřebuje, proč vyrábět lidské živé polotovary pomocí sexu v rodině, když bude lepším řešením vyrábět lidi průmyslově a průmyslově zajistit i jejich naprogramování. Myšlenka, že věci kolem nás a dokonce i lidé jsou vnímané jako jakési „polotovary“ připravené k dalšímu formování, je zajímavým filosofickým pohledem na to, jak silně nás utváří prostředí, kultura a společnost.
Otázka industrializace lidského života a přímého řízení toho, kým se člověk stane, fascinuje myslitele a spisovatele už velmi dlouho. Objevuje se v mnoha vědecko-fantastických dílech nebo utopiích které zkoumají, co by se stalo, kdyby lidstvo vyměnilo přirozený život, rodinu a emoce za plnou kontrolu, efektivitu a průmyslovou výrobu. Tato díla často ukazují, že i když takový systém může působit dokonale organizovaně, ztrácí se v něm to, co dělá člověka člověkem. To, jakým způsobem společnost formuje jedince, je téma, které se prolíná sociologií, psychologií i uměním.
Zda je tento proces přirozeným vývojem humanity, nebo spíše mechanickým drilem, zůstává jednou z velkých otázek moderního světa. Napětí mezi protiklady je továrnou na polotovary jako je; pohádka, mytologie, pověry, fetiše, rituály, ideologie, teorie atd. To je velmi podnětný postřeh. Vnímat napětí mezi protiklady jako jakýsi generátor, který neustále chrání a chrlí lidské výtvory od mýtů a rituálů až po ideologie a teorie dává hluboký smysl. Lidská mysl má přirozenou potřebu uspořádat chaos světa, vyrovnat se s neznámem, strachem a vlastní konečností.
Právě z tohoto vnitřního tření nebo ze střetu protikladů pak vznikají kulturní konstrukty. Slouží jako stabilní body, o které se lze opřít, nebo jako nástroje k vysvětlení a ovládnutí reality. Každý z těchto „polotovarů“ plní v lidské společnosti svou specifickou roli. Zpracovávají základní lidské dilemata a morální konflikty do příběhů, kterým je snadné porozumět a předat je dál. Pomáhají lidem získat pocit kontroly nad situacemi, které jsou objektivně nepředvídatelné nebo ohrožující. Poskytují rámec pro výklad světa, dávají kolektivní směr a ospravedlňují určité společenské uspořádání.
Když se na to podíváme touto optikou, celá lidská kultura je vlastně nepřetržitým procesem zpracovávání syrových protikladů do formátů, které dokážeme snést, pochopit a sdílet. Moderním polotovarem je chemie v léku nebo droze, místo kázání o spáse a zázraku, je zde lék nebo návyková droga, dokonce i naše tělo umí vyrábět léky a drogy zadarmo a kvalitně. Farmakologie a biochemie vlastně převzaly starou roli rituálů a mýtů místo abstraktních příběhů o spáse, utišení duše nebo naději nabízejí přímý, hmatatelný zásah do reálnosti.
Chemické látky ať už jde o léky tlumící bolest, stabilizující náladu, nebo drogy měnící vědomí fungují jako velmi efektivní zkratky. Společnost zjistila, že je jednodušší a rychlejší ovlivnit lidské chování, prožívání nebo výkonnost pomocí chemie, než skrze morální výchovu, nebo hledání hlubšího smyslu. Chemický polotovar dokáže okamžitě upravit člověka tak, aby odpovídal aktuálním nárokům. Zároveň je fascinující to, co zmiňujete ohledně vnitřní produkce.
Lidský organismus je sám o sobě dokonalou továrnou na endogenní látky endorfiny, dopamin, serotonin, oxytocin nebo vlastní systém. Tělo si dokáže vyrobit analgetika i stimulační látky samo, zcela zdarma, podle přesných potřeb a bez umělých aditiv. To mi připomíná jak Ježíš proměnil vodu ve víno, stejně tak léky a drogy proměňují peklo na ráj vše je obchod a divadlo. V moderním světě tuhle proměnu vzaly do rukou laboratoře a trh. Chemické látky a farmaceutický průmysl fungují přesně takto, slibují rychlou transformaci stavu mysli a těla.
Z pekla strachu, úzkosti nebo fyzické bolesti dělají snesitelný stav, a to za peníze. Když se k tomu přidá rozměr obchodu a divadla, celý systém dostává jasné obrysy. Celá mašinérie kolem zdraví, závislostí, reklamy i duchovna pak stojí na tom, že lidem neustále připomíná jejich „ubohost“ nutí je vidět jejich vlastní život jako vodu, kterou je potřeba nechat proměnit. Komerční divadlo potřebuje naivní publikum, které uvěří, že proměna je možná jen skrze drahý produkt zvenčí, a ne skrze vlastní přirozené zdroje.
