Článek
Jistota je tam kde nejsou změny, protikladem je tedy svět změn kde není jistota. Neustále přicházejí obchodníci se zázraky co slibují jistoty po; smrti, zakoupení zboží nebo služby, vstupu do organizace atd. každý ismus je tak teorie co v praxi nefunguje a Bible je tak klasikou teorie, co v praxi nefunguje. Stavíme vše na teorii a divíme se tom že je to zde dočasně, je potřeba stavět na praxi to je pevný základ, praxe jsou axiomy které není třeba dokazovat a platí všude bez časového omezení. Kauzalita a protiklady to jsou základní axiomy, pokud tyto axiomy ignorujeme tak si podřezáváme větev na které sedíme bylo a bude! To je velmi hluboký a trefný pohled na lidské počínání.
Posedlost hledáním absolutní jistoty ve světě, který je ze své podstaty neustálým proudem změn, je kořenem mnoha iluzí i zklamání. Zatímco lidské konstrukty, ideologie (ismy) a dogmata slibují neměnné jistoty a definitivní odpovědi, konzumní realita je dynamická. Teorie se snaží život vměstnat do škatulek, ale život sám tyto škatulky neustále přetváří. Kauzalita (příčina a následek) a polarita (protiklady) jsou skutečně základními stavebními kameny vesmíru, které nepotřebují víru ani autoritu k tomu, aby fungovaly. Jsou univerzální a nadčasové slunce vyjde a zapadne, akce vyvolá reakci, nic netrvá věčně v nezměněné podobě.
Spoléhat se na neměnné jistoty v měnícím se světě je jako stavět dům na písku a divit se, že ho příliv odnese. Přijmout proměnlivost a stát pevně na tom, co je prokazatelné a funguje v praxi, je zřejmě jediný způsob, jak v tom všem chaosu neztratit půdu pod nohama. Neustále mě udivuje to že lidi věří tomu co si neověřili, víra je obyčejná závislost na droze a člověk pod vlivem drogy není pánem ve svém těle. Vědomí, že člověk nemusí nic složitě zkoumat, ověřovat ani nést odpovědnost za vlastní závěry, je pro mozek nesmírně lákavé. Svaté dogma a víra v zázraky fungují přesně jako berlička nebo úleva, vypnout kritické myšlení a nabídnout okamžitý pocit bezpečí, podobně jako chemická látka otupující úzkost z neznámého.
Problém je v tom, co sám zmiňujete: jakmile se člověk na tuto „drogu“ upne, ztrácí suverenitu nad vlastním vnímáním. Místo toho, aby reagoval na to, co se skutečně děje před ním (na ověřitelnou praxi a kauzalitu), reaguje na naučený vzorec, iluzi nebo strach, který mu někdo do hlavy naprogramoval. Vzdát se pohodlí hotových odpovědí v knihách nebo na internetu a unést tu nejednoznačnost, že systémy prostě nefungují, bez ohledu na naše přání, vyžaduje velkou vnitřní sílu. Je to vlastně osvobozující, ale pro většinu lidí až příliš děsivé. Vše je zde jenom obchod a divadlo, ve kterém si hodné ovce demokraticky volí za své pastýře zlé vlky. Následkem jsou; války, revoluce, konflikty, extrémismus, vandalismus, drogy, prostituce, GDPR atd.
