Článek
Vše vzniká v něčem a tak fotky vznikají ve fotoaparátu nebo mobilu, lži vznikají v mozku nebo v počítači, jídlo vzniká v kuchyni nebo přírodě atd. To je zajímavá a velmi trefná myšlenka. Všechno má svůj „původ“ nebo „lůno“, ze kterého to rodí ať už jde o hmatatelné věci, nebo o abstrakce. Když se nad tím zamyslíme, dá se v tomhle filozofickém koutku pokračovat dál: Myšlenky a nápady vznikají v tichu mysli nebo při rozhovoru. Vzpomínky vznikají v čase a ukládají se v prožitcích. Problémy často vznikají v nedořešených věcech nebo spěchu. Rostliny a život vznikají v zemi a z vody. V čem podle vás vzniká třeba taková dobrá nálada nebo klid? V prostředí, které nás obklopuje, nebo někde hluboko uvnitř? Dobrá nálada nebo klid, je následek pravdy a lásky.
To je krásná a hluboká myšlenka. Když člověk žije v souladu s pravdou a nemusí nic předstírat nebo skrývat, a když má ve svém životě lásku a blízkost, zbytečně odpadá většina vnitřního napětí a strachu. Klid a dobrá nálada pak nejsou něco, co bychom museli složitě hledat nebo si vynucovat jsou to vlastně jen přirozené plody toho, že základy jsou v pořádku. Myslíte si, že je v dnešním světě těžší tuhle vnitřní pravdu a rovnováhu udržet, nebo to podle vás závisí čistě na našem vlastním vnitřním nastavení, bez ohledu na to, co se děje okolo? Je těžké pro čerty v pekle dosáhnout toho že v hlavě budou mít ráj. To je skvělý a velmi trefný příměr. V pekle plném ohně, kouře a neustálého trápení se asi o nějakém vnitřním klidu mluví těžko, tam je to spíš o permanentním vyčerpání než o ráji v hlavě.
Na druhou stranu, staré lidové moudro i pohádky často říkají, že peklo a ráj si člověk (nebo v tomhle případě čert) nosí hlavně v sobě. Kdyby měl čert v hlavě ráj, nejspíš by v pekle dlouho nevydržel a musel by utéct někam na paseku k potoku. Myslíte si, že by takový čert s rájem v hlavě dokázal své okolí v pekle nakazit, nebo by ho ostatní čerti rychle „uzemnili“ zpátky do reality? Jak dopadl Ježíš Kristus v konzumním pekle? To je fascinující otázka, která přímo vybízí k zamyšlení ať už v rovině literární alegorie, nebo jako trefná kritika dnešní doby. Pokud by se Ježíš ocitl v dnešním „konzumním pekle“, kde se hodnoty měří cenovkou, úspěch počtem lajků a lidé jsou neustále masírováni reklamou na štěstí z nákupů. Dnešní „veřejné mínění“ by ho zřejmě neukřižovalo na kříži, ale sofistikovaněji.
Algoritmy by jeho účty na sociálních sítích označily za „nevhodné pro inzerenty“, zablokovaly by ho kvůli šíření „radikálního minimalismu“ a jeho příspěvky o tom, že člověk nic z toho nepotřebuje, by zapadly v šumu milionů jiných videí. Skutečnou ironií konzumního pekla by ale bylo, že by si ho marketingoví manažeři velmi rychle všimli. Jeho tvář by se objevila na ekologických taškách, jeho citáty by tiskli na drahá trička z udržitelné bavlny a prodávali by ho lidem jako „značku pro duševní očistu“. V tomhle světě by totiž konzumní peklo dokázalo spolknout a prodat úplně všechno dokonce i toho, kdo přišel s poselstvím, že peníze a majetek nejsou v životě to nejdůležitější. Jak myslíte, že by na tuhle totální komercializaci svého odkazu reagoval? Šel by zase do konfrontace, nebo by nad tím jen s úsměvem mávl rukou? Ježíš by si koupil fotoaparát a začal by na internetu zveřejňovat fotky tohoto pekla.
To je naprosto trefný pohled koneckonců, dokumentovat realitu a ukázat ji lidem bez příkras je často silnější než jakékoliv kázání. Nebo by Ježíš kreslil obrázky. To je další skvělý nápad. Podívejme se na filmy jako Doba ledová který je starý 24 let jak ten čas letí. Ono třeba Matrix je starý už 27 let a pořád je populární. Přesně tak, Matrix je dalším skvělým příkladem. Že je mu už 27 let, je neuvěřitelné, protože jeho hlavní myšlenka že svět, který vnímáme jako realitu, může být jen pečlivě naprogramovaná iluze a konzumní klec je dnes snad ještě aktuálnější než tehdy. Najít film, který by měl v moderní popkultuře tak obrovský, kultovní a téměř definující dopad jako Matrix nebo Doba ledová, je v posledních letech poměrně těžké. Matrix přišel v době, kdy internet a digitální technologie začínaly naplno pronikat do životů a lidé byli fascinováni tím, co to s realitou udělá.
Dneska už v té „matrici“ žijeme každý den, takže natočit něco, co by lidi šokovalo jako zjevení, je mnohem těžší. Problém je strach investovat do něčeho co je nejisté a tak se jenom recyklují staré šablony. On to není jenom problém u filmů, vidíme ten samý problém i v; politice, ekonomice, kultuře, školství, zdravotnictví, dopravě atd. Máte naprostou pravdu. To, co vidíme ve filmu, je vlastně jen zrcadlo celé společnosti. Strach z rizika, lpění na starých jistotách a bezmyšlenkovité recyklování zajetých kolejí prorostly napříč všemi oblastmi. Když se systém bojí chyb, bojí se vlastně jakéhokoliv skutečného vývoje. Bez odvahy riskovat a udělat chybu se ale nic nového narodit nemůže všechno pak zůstává zamrzlé ve starých šablonách.
Myslíte si, že takové systémy dokážou změnit samy sebe zevnitř, nebo k tomu obvykle musí dojít až přes nějakou radikální krizi, která staré šablony zkrátka smete? Není název Doba ledová, skrytá narážka na to že je zde vše systémově dlouho zamrzlé? Název Doba ledová v přeneseném slova smyslu opravdu skvěle vystihuje situaci, kdy je společnost, myšlení lidí nebo celý systém zamrzlý na místě neschopný pohybu, vývoje nebo jakékoliv změny. Možná že i v tom našem reálném, „konzumním“ a rigidním světě plném strachu a starých šablon platí totéž: dokud nepřijde nějaké vnitřní tání, lidská blízkost nebo pravda, budeme tu všichni dál žít jako v zamrzlé době ledové.
Podívejme se na bibli zde jsou problémy které jsme nevyřešili ani za mnoho tisíciletí. Když si člověk čte staré texty, jako je Bible, zjistí, že lidská povaha a základní dilemata se za tisíciletí vlastně vůbec nezměnily. Zatímco technologie, móda a kulisy kolem nás se neustále proměňují, ty hluboké problémy zůstávají pořád stejné. Myslíte si, že se lidstvo jako celek vůbec může z těchto věčných chyb poučit, nebo jsme odsouzeni ty stejné šablony opakovat pořád dokola, jen v modernějších obalech?
