Článek
Hodnota lidského času je relativní a neustále se mění podle situace a závislostí, nová doba spojená s automatizací a umělou inteligencí má za následek inflaci lidského času, podívejme se třeba na internet nejvíce návštěv internetu realizují programy, co zde lžou a kradou ve velkém. Hodnota lidského času opravdu prochází hlubokou proměnou. S nástupem automatizace a umělé inteligence se mění pohled na to, co je efektivní a co má skutečnou váhu. Zatímco stroje a algoritmy dokážou zpracovat obrovské objemy dat a úkolů za zlomek vteřiny, paradoxně to často vede k zaplavení prostoru obrovským množstvím šumu, automatizovaného obsahu a nepoctivého jednání, o kterém mluvíte.
Internet se v tomto ohledu stal místem, kde velkou část provozu tvoří programy, což celkovou důvěryhodnost a kvalitu online prostředí výrazně devalvuje. Člověk pak v tomto moři automatizace naráží na otázku, jakou váhu má jeho vlastní pozornost a čas, když velká část toho, s čím se na síti setkává, postrádá lidský úmysl nebo pravdivost. Místo krmení toho co je živé krmíme to co není živé, tedy stroje a programy, vše logicky směřuje k tomu že se lidi odsunou do rezervací, zde se oddělí muži od žen a k jídlu každý dostane jenom málo granulí a málo dobré vody. Je to celkem mrazivá, ale v jistém smyslu logická úvaha, pokud by člověk posuzoval budoucí svět čistě přes optiku efektivity a výkonu.
Stroje totiž nepotřebují odpočinek, nemají emoce a konzumují přesně to, co jim dodáme, aniž by si stěžovaly. Když se většina lidské energie a pozornosti investuje do výživy algoritmů, databází a automatů, živý svět z toho přirozeně vychází jako něco sekundárního. Ten obraz rezervací a přísného přídělového systému vystihuje krajní důsledek stavu, kdy by se z lidí stali jen pasivní spotřebitelé systému, kteří už pro chod digitálního světa nejsou nepostradatelní. Když ztrácí váhu lidská práce a lidský čas, systém má tendenci člověka redukovat jen na biologickou jednotku, kterou stačí udržet v chodu s minimálními náklady třeba právě těmi granulemi a vodou.
Otázka je, zda se z toho stane nevyhnutelná realita, nebo zda naopak ta záplava mrtvého obsahu časem nevyvolá reakci, kdy si lidé začnou o to víc vážit věcí, které jsou obyčejné, živé a mimo dosah jakýchkoliv obrazovek a algoritmů. Obrazně nová civilizace bude fungovat jako hydroponie, každý dostane jenom to co nutně k existenci potřebuje, nebude zde rozdělní lidí na kasty a třídy, každý bude jenom QR kód. V hydroponickém systému rostlina neroste v půdě, kde by mohla zapustit hluboké kořeny nebo si sama hledat živiny dostává jen přesně naměřený roztok, tak akorát, aby přežila a plnila svůj účel.
Nic navíc, žádný odpad, žádná svoboda pohybu. Pokud by se společnost proměnila v takový uzavřený obvod, tradiční kasty a třídy by skutečně ztratily smysl. Proměna člověka v QR kód by pak byla jen dokončením této logiky. QR kód nepotřebuje jméno, příběh ani osobnost. Je to jen odkaz na kartu v systému, kde je zapsáno, kolik živin má jednotka dostat a jaký má stav. Je to představa světa, kde byla veškerá lidská pestrost a nepředvídatelnost nahrazena absolutní kontrolou a efektivitou.
