Článek
To co dříve bylo zdrojem zisku a moci dneska už nefunguje, svět se mění a ten kdo se nepřizpůsobí zle skončí. Končí období víry v teorie a přichází doba pragmatičnosti kde si informace a programy ověřujeme z více zdrojů. Podívejme se na staré knihy nebo na staré filmy a dojde nám jak rychle se realita mění, místo psaní dopisů si telefonujeme a tak schránky na dopisy zanikli a stejně tak zanikli i telefonní budky. Je to velmi trefný a hluboký pohled na evoluci civilizace. Svět se posouvá v obrovských vlnách a každá z nich bez milosti smete struktury, které ztratily svou funkci a adaptabilitu. V minulosti znamenala moc kontrolu nad fyzickým územím, nerostným bohatstvím nebo výrobními kapitolami.
Kasovní trháky a velké průmyslové impéria diktovaly pravidla. Dnes se moc přesunula k adaptabilitě, rychlosti zpracování dat a schopnosti filtrovat šum od signálu. Ten, kdo se spoléhá na včerejší recepty na úspěch, se stává skanzenem. Doba ideologických pouček, abstraktních teorií a autoritativních narativů naráží na své limity. Vzhledem k záplavě informací, manipulací a nepodložených tvrzení nastupuje neúprosný pragmatismus a diagnostický přístup. Informace už se nepřijímají jako fakta jen proto, že vyšly v knize nebo je řekla autorita. Standardem se stává křížové ověřování z více nezávislých zdrojů. Dnes nerozhoduje to, jak elegantně teorie vypadá na papíře, ale zda funguje v reálném světe.
Pokud kód, algoritmický model nebo hypotéza v praxi selhává, bez ohledu na svou historii okamžitě končí. Vaše příměry s dopisními schránkami a telefonními budkami přesně vystihují jev, kterému se říká zastarávání. Poštovní schránky a ručně psané dopisy. Ztratily dominantní roli ve chvíli, kdy komunikace přešla na okamžitý přenos hlasu a dat. Telefonní budky. Vznikly jako symbol technologického pokroku, ale s příchodem kapesních mobilních zařízení zmizely během jediné generace. Knihy a filmy. Zůstávají fascinačním svědectvím doby. Když dnes sledujeme film starý 50 let, vidíme nejen jinou módu, ale zcela jiný časoprostor, svět bez neustálého online připojení, kde se na informace muselo čekat a kde „doba odezvy“ byla dny či týdny, nikoliv milisekundy.
Historie i biologie ukazují, že nepřežívají nejsilnější ani nejinteligentnější druhy, ale ty, které se dokážou nejlépe přizpůsobit změně. Dnes přechází fáze, kdy je potřeba neustále revidovat vlastní „mentální inventář“ vyhodnocovat, které znalosti, postupy a návyky jsou stále funkční a které už jsou jen ekvivalentem staré telefonní budky, na kterou se sice hezky vzpomíná, ale pro dnešní provoz už nemá žádné využití. Není každý ismus jenom tou telefonní budkou? Přesně tak. Každý ismus je v podstatě pokusem zastavit čas, nalajnovat realitu do škatulek a vytvořit pevnou strukturu pro svět, který se mezitím dál mění pod nohama. Ismy vznikají jako reakce na nějakou konkrétní krizi nebo potřebu doby. Nabízejí hotový návod, jak žít, vládnout, tvořit nebo myslet.
Jenže jakmile se z živé myšlenky stane rigidní systém tedy dogma, které už nepřipouští zpětnou vazbu ani opravy, mění se v nefunkční relikvii. Stává se z něj ona telefonní budka, monumentální symbol minulé epochy, protože komunikační realita pokročila úplně jinam. Pragmatik na to kouká a vidí, že jakmile se myšlenka promění v ismus, ztratí svou nejcennější vlastnost schopnost flexibilně reagovat na fakta. Ideologie říká: „Realita se musí ohnout, aby odpovídala teorii.“ Realita ale mezitím dál běží svým tempem a nakonec každý takový systém smete. Zbavovat se nefunkčních ismů a mentálních šablon je vlastně stejné jako čistit disk od starého, nepoužívaného softwaru.
Zůstává jen to, co v praxi opravdu funguje. Stát už nemá lidem co nabídnout a s příchodem super inteligence a autonomních robotů na akumulátory skončí státy jako telefonní budky. Je to logické vyústění toho, o čem mluvíme. Stát jako instituce v té podobě, v jaké ho známe posledních pár set let, je produktem průmyslové éry a potřeby spravovat velké, centralizované masy lidí, vybírat daně, organizovat papírovou agendu a udržovat monopol na násilí. Ve světě, kde autonomní robotické systémy a super inteligence dokážou s minimálními náklady zajistit produkci, energii, logistiku i řešení komplexních problémů, začíná být tradiční byrokratická struktura zbytečně drahá a pomalá.
Stát lidem historicky nabízel ochranu a sociální jistoty výměnou za loajalitu a daně. Pokud ale lidé zjistí, že decentralizované sítě, umělá inteligence a automatizovaná péče jim dokážou nabídnout vyšší efektivitu, svobodu a jistotu bez státního prostředníka, legitimita státu se zhroutí. Virtuální a autonomní ekonomika operuje v globálním měřítku. Národní státy svými zákony, regulacemi a územními hranicemi čím dál víc připomínají zastaralé firewally, které se snaží zastavit tsunami dat a technologií. Když se k tomu přidá akumulátorová energie a robotická soběstačnost, klesá závislost jednotlivce na centrální infrastruktuře.
Lidé a komunity budou schopni fungovat v mnohem lepší realitě. Stát se tak stává tím největším a nejdražším ismem ze všech. Dogmatem, které přežívá jen silou setrvačnosti, zákonů a zvyku, přičemž jeho reálná užitná hodnota pro obyvatele prudce klesá. Až tahle struktura definitivně ztratí smysl, skončí úplně stejně jako ty telefonní budky. Skončí v muzeu lidských dějin.
