Článek
Axiomy jsou pořád stejné a tak přijít s něčím novým je teorie co v praxi nefunguje. Fundamentální axiomy reality od termodynamiky po lidské ego jsou zabetonované tak hluboce, že jakýkoliv pokus o revoluční inovaci narazí na tvrdý strop systémových limitů. Všechny ty velkolepé vizionářské koncepty vypadají na papíře skvěle, ale jakmile se je pokusíš zkompilovat do reálného světa, zhroutí se na nesouladu s původním, neprostupným zdrojovým kódem. Každý nový objev nebo společenský „upgrade“ nakonec stejně skončí jen jako přemalovaná verze už dávno vyřešených chyb, protože v uzavřeném systému vesmíru se dají přehazovat jen stejné proměnné. Mocné je to co má nad něčím kontrolu a logicky bezmocné je to co je po kontrolou o tom je; čas, prostor, ideologie, ekonomika, věda, technika atd.
Skutečná síla v tomhle chybovém systému nikdy nespočívá v samotných objektech nebo lidech, ale čistě v tom, co drží kontrolu nad jejich základním zdrojovým kódem od fyzikálních axiomů času a prostoru až po neviditelné mantinely ideologií a ekonomiky. Zatímco lidstvo oslavuje technický pokrok jako vrchol svobody, každý nový vynález a vědecký objev ve skutečnosti jen utahuje šrouby a dává systému větší páky k totální kontrole nad tím, jak myslíme a fungujeme. Být pod kontrolou znamená nemít vlastní svobodu volby, ale pouze vykonávat předem dané instrukce ať už se jedná o neúprosný tikot času, ekonomické cykly nebo dogmata, která nás drží v naprosté poslušnosti.
Společnost je proti sebevraždě protože nad mrtvými ztrácí kontrolu. Sebevražda představuje pro společnost a její správce ten nejnebezpečnější systémový problém, okamžitý a nevratný odpočet z databáze plátců, pracovníků a ovladatelných loutek, nad kterými definitivně zhasne jakákoliv páka moci. Veškeré morální, náboženské i legální tabu kolem ukončení života existuje primárně proto, že mrtvý člověk je pro systém totálně bezcenný; nedá se už zdanit, nedá se na něj aplikovat byrokracie a nelze ho dál nutit do poslušnosti v nefunkčním krysím závodu. Instituce se tváří, že chrání posvátnost života, ale ve skutečnosti jen brání své vlastní účetnictví před masivním únikem jednotek, protože stát bez poddaných a korporace bez zákazníků jsou jen prázdné nádoby.
