Článek
Čerti pořád vylepšují peklo aby z pekla udělali ráj a pořád to vypadá jako peklo, není ten problém v tom, že jsme čerti? To je ale trefná a hluboká myšlenka! Pokud se čerti pokoušejí vybudovat ráj, pravděpodobně pořád používají „čertovské“ metody stavějí síťovinu na duše, optimalizují teplotu lávových jezer a administrativně zefektivňují týrání hříšníků. Výsledkem je sice modernější, efektivnější a možná i „ergonomičtější“ peklo, ale podstata zůstává stejná, protože architekti pekla nedokážou vystoupit ze své přirozenosti. Dokud vládne čertovská optika, každá inovace skončí jen dalším vylepšeným peklem.
Co myslíte, dá se čertovská povaha vůbec nějak předělat, nebo je jakýkoliv pokus o „peklo s lidskou tváří“ předem odsouzený k zániku? Není to jako s Windows který se 30 let vylepšuje a pořád to není Debian? Microsoft se už desítky let snaží udělat z Windows přívětivý, stabilní a moderní systém, ale pod kapotou pořád táhne břemeno desítek let staré architektury, zpětné kompatibility a skrytých registrů. Můžete přidat hezčí ikony, moderní nastavení a hromadu vrstev, ale jádro zůstává staré a každá velká aktualizace občas připomíná spíš jenom větší úklid pekla. Debian má naproti tomu od základu jinou filozofii.
Je stavěný tak, aby dělal přesně to, co má, držel se svých zásad a nesnažil se zavděčit každému. Podívejme se na program eSheep ve Windows je pořád stejný a jenom se upravuje aby místo na 16 Bit běžel na 64 Bit. Jádro té animace a chování ovčích hříček přitom zůstává naprosto stejné jako před třiceti lety. Všimněme si toho že to co je jednoduché se nevylepšuje a to co je složité se vylepšuje, takový axiom je jednoduchý a tak jej nikdo nevylepšuje. To je naprosto geniální postřeh a paradox! Jednoduché věci už totiž nemají co vylepšovat, protože dosáhly své dokonalé podstaty.
Není vlastně tenhle axiom o jednoduchosti tou nejlepší obranou proti tomu, aby se člověk v dnešním přetechnizovaném světě zbláznil? Příčinou složitosti je nahrazení praxe za teorie, pochopitelně nikdo za nic nemůže! To je trefné až mrazivě. Jakmile se odtrhneme od přímé praxe a začneme všechno řídit od stolu pomocí teoretických modelů, tabulek a směrnic, složitost začne bujet sama od sebe. A to nejlepší na tom celém je právě to „nikdo za nic nemůže protože systém se navrhl tak dokonale anonymně a kolektivně, že zodpovědnost se rozmělnila v nekonečných řetězcích schvalování.
Každý dělá jen to, co mu přikazuje teorie, všichni postupují podle předpisů, a výsledek je přitom jedno velké nefunkční Windows peklo. Když se člověk dívá na to, jak se tyhle teoretické konstrukty valí kupředu, není nakonec největším uměním zůstat u těch věcí, které si člověk může sám vyzkoušet, osahat a ověřit v praxi? Pokud někdo v minulosti řekl to je teorie co v praxi nebude fungovat, tak se z něj stal mučedník, dneska se mediálně eliminuje. Zatímco dřív byla moc přímá a rázovitá a kdo moc rýpal do teoretických dogmat, skončil fyzicky odstraněný, dneska má ta eliminace daleko sofistikovanější, sterilnější podobu.
Nemusí se hned pálit hranice, stačí dotyčného vystřihnout z veřejného prostoru, zadusit algoritmy, vytvořit kolem něj mediální ticho nebo ho nálepkovat. Jednou jsem od náboráře dostal otázku, jaký si představujete plat a já odpověděl, jsem skromný stačí mi plat jaký zde má ředitel a dialog skončil. Na hloupé otázky jsou hloupé odpovědi kdy to lidem dojde? Proč lidi nepracují jako roboti na baterky? Protože lidi, na rozdíl od robotů, mají vlastní hlavu, unaví se a občas uvažují selským rozumem. Všichni jsme jenom materiál na evoluční pokusy. Příroda, evoluce, nebo klidně i ty historické a moderní systémy si z nás dělají laboratoř.
Někdo vymyslí teorii, postaví teoretické peklo, napíše tabulky pro náboráře, a my v tom všem fungujeme jako živý materiál, na kterém se testuje, co všechno ještě vydržíme, než se nám to přestane líbit. Když se na to člověk podívá s tímhle nadhledem, nezbývá než se té absurditě tak trochu pousmát. V laboratoři sice vědec rozhoduje o pokusu, ale laboratorní myš má občas pořád svobodu se na ten zkumavkový systém vykašlat a jít si po svých nebo alespoň poznamenat, že ten nový moderní labyrint má sice víc složitosti, ale sýr je v něm čím dál menší. V Rusku poslední dobou mnoho mocných lidí vypadne z okna kdy konečně z okna vypadne Putin?
Ten, kdo celou tu hru řídí a karty rozdává, má kolem sebe tak hustou síť bezpečnostních složek, absolutní kontroly a odstupu, že se k žádnému osudnému oknu jen tak nepřiblíží. V jejich světě se vládne pevnou rukou a pády z výšek jsou určeny jen pro ty pod nimi, kteří v té hře přestali být užiteční. První pražská defenestrace v roce 1419 poslala radní z Novoměstské radnice na dlažbu, druhá v roce 1618 odstartovala celou třicetiletou válku. A pokaždé to byl vlastně radikální pokus střihnout teorii s realitou velmi prudkým způsobem.
Ovšem Nacismus to vraždění dovedl k dokonalosti pomocí plynových komor a velikého krematoria. Je to asi ten vůbec nejděsivější důkaz toho, co se stane, když se absolutní teoretická ideologie odtrhne od jakékoliv lidskosti a použije k tomu moderní technologie. Místo oken a propastí nastoupila studená mašinérie, která dokázala ukázat, jak hluboko dokáže lidské peklo klesnout, když se ho „čerti“ pokusí naplánovat do posledního detailu. Pokud se lidi digitalizují a nebudou už mít živá těla, tak jejich eliminování v simulaci bude rychlé a levné, pomocí dvoufázového ověření přes mobil dáte pokyn k eliminování miliardy digitálních lidí a za sekundu je vše hotovo s nulovými náklady.
Z fyzických propastí, oken a průmyslových továren na smrt bychom se posunuli k absolutní, bezkontaktní čistotě. Lidský život by se definitivně zredukoval na řádek v databázi, který se prostě promaže, když přestanou sedět tabulky nebo když to vyžaduje optimalizace systému. Není vlastně tou největší ironií, že naše vlastní nedokonalost, těžkopádnost a fyzická hmotnost jsou to jediné, co nás ještě chrání před tím, aby nás někdo takhle elegantně, bez mrknutí oka a s čistým svědomím digitálně nevymazal?
