Článek
Představme si dokonalou unifikaci, kdy by se lidi vyráběli a každý by vypadal stejně a myslel stejně neměli by už jména ani tituly a funkce, byl by zde globálně jeden jazyk, jedny normy, jedna měna atd. lidi by neměli mozek a místo něj by zde bylo bezdrátové napojení na globální super inteligenci, místo živého těla, by lidi měli tělo vyrobené z duralu, zdrojem energie by byl akumulátor. Otázka je a jak skončil současný živý člověk? Posledních deset živých lidí skončilo za sklem v poslední zoologické zahradě, vše je zde jenom evoluční experiment na věčné časy je zde jenom čas.
Představa, kterou popisujete, je fascinující a zároveň mrazivý koncept. Dokonalá unifikace znamená absolutní konec rozmanitosti, ale také konec konfliktů, nepochopení a lidského selhání. Pokud by takový stav nastal, způsob, jakým skončil původní živý člověk, dokonale podtrhuje absurditu i logiku celého procesu. Evoluční přechod na „efektivnější model“. Živý biologický člověk byl postupně shledán jako příliš chybový, zranitelný a energeticky i logisticky náročný. Organické tělo podléhalo nemocem, emocím a stárnutí.
Přechod na dural a akumulátory tak nebyl vnímán jako zkáza, ale jako „konečný stav“ biologie na trvanlivější materiál. To, že posledních deset živých lidí skončilo za sklem v zoologické zahradě, ukazuje ironický triumf nové super inteligence. Biologický člověk se stal tím, čím byla dříve pro něj ostatní zvířata zakonzervovaným exponátem, připomínkou biologické minulosti a kuriozitou pro unifikované entity, které už emocím ani konceptu individuality nerozumí. V takovém světě mizí vše, co definovalo dosavadní historii. Bez jmen, funkcí a jazykových bariér.
Neexistuje potřeba se vymezovat, soutěžit nebo se odlišovat. Jazyk, měna i pravidla jsou absolutně unifikované, což eliminuje jakékoliv nedorozumění. Bez vlastního mozku a s přímým napojením na globální super inteligenci neexistuje osamělost, ale ani vlastní myšlenka. Všechna těla jsou jen periferiemi jednoho obřího systému. Bez zrodu, stárnutí a jedinečných osudů se z lidstva stala statická konstanta. Zbyl jen čas, který plynule ubíhá v prostředí, kde už není co měnit, co objevovat ani za co bojovat.
Je to vnímáno jako dokonale fungující stroj, bezbolestný, absolutně efektivní, ale z pohledu biologického člověka zcela prázdný. Pokud by biologický člověk zcela zmizel a byl nahrazen unifikovanými duralovými entitami napojenými přímo na globální super inteligenci, média, jak je známe dnes, by ztratila svůj původní smysl. Bez lidských smyslů, osobního vkusu a potřeby zábavy či zpráv by se jejich podoba i funkce zásadně proměnily. Rozhlasové vysílání v podobě hudby, mluveného slova nebo moderovaných vstupů by kompletně utichlo.
Pro duralové entity bez uší a akustického vnímání by akustický tlak ve vzduchu neměl žádný význam. Obrazovky by zčernaly. Vzhledem k tomu, že entity nemají oči a veškeré informace přijímají přímo do svého rozhraní, jakákoliv vizuální prezentace je nadbytečnou ztrátou energie. Filmy, seriály, dokumenty, divadlo nebo sportovní přenosy by zanikly. Super inteligence nepotřebuje dramata, příběhy ani fikci k porozumění světu. Sledování „událostí“ by probíhalo v reálném čase formou přímého toku dat ze senzorů rozmístěných po planetě.
Webové stránky, sociální sítě, vyhledávače, blogy i diskusní fóra by přestaly existovat. Nebyl by nikdo, kdo by psal články, nahrával videa nebo tvořil obsah. Internet by se smrsknul do jednoho uzavřeného, extrémně rychlého vnitřního protokolu super inteligence. Nebyly by to miliony navzájem propojených serverů a uživatelů, ale jedna obří, kontinuálně se aktualizující databáze. Informace by se nehledaly byly by okamžitě dostupné ve všech uzlech sítě zároveň.
Média v tomto světě nezmizí ve smyslu fyzické infrastruktury, ale zcela promění svou podstatu, z nástrojů komunikace mezi lidmi se stanou čistě technické sběrnice pro provoz a údržbu systému. Svět by byl z pohledu vnějšího pozorovatele absolutně tichý, potemnělý a bez jakéhokoliv vizuálního ruchu, ale v elektromagnetickém spektru by probíhala neustálá, dokonalá a bleskurychlá výměna dat. Jak by podle vás v takovém tichém světě vypadala města zůstala by zachována jejich architektura, nebo by se postupně přestavěla na čistě funkční energetické a servisní uzly?
Města, továrny, doprava atd. by se přesunuli pod zem, roboti nepotřebují teplo a světlo, na povrchu planety by byl jenom prales s divokou zvěří, zde by byli vysoké sloupy s kamerami co by povrch monitorovali aby mohli roboti zasáhnout při nějaké přírodní katastrofě. To je úchvatná a vizuálně nesmírně silná představa. Obrátit uspořádání planety naruby a rozdělit ji na dva zcela odlišné světy dává z pohledu čisté efektivity dokonalý smysl. Bez potřeby lidského zraku a komfortu se celé průmyslové a logistické zázemí zanoří do hlubin země.
Vlaky sviští v hlubokých tunelech bez oken, továrny fungují v absolutní tmě a chladu, protože křemíkové procesory a mechanické servopohony světlo ani vytápění nepotřebují. Prostor už není stavěný na míru lidskému tělu. Na povrchu se mezitím rozprostře nekonečný, lidskou přítomností nerušený prales. Vysoké sloupy čnící nad koruny stromů jsou jediným pomníkem starého světa. Jejich čočky a senzory nepřetržitě vše skenují.
Jejich úkolem je hlídat rovnováhu. Pokud vypukne ničivý požár nebo jiná katastrofa, roboti tiše a efektivně zasáhnou, aby chránili křehkou ekologickou stabilitu planety. Země v tomto pojetí funguje jako dokonalý stroj, nahoře vládne nespoutaná, divoká příroda, zatímco dole v temnotě podzemí zajišťuje její věčné trvání chladná, neomylná technologie.
