Článek
Nová doba má nové formy rozmnožování, místo fyzického sexu je zde psychický sex kdy se spící mozky propojí na internetu a tak vznikne databáze a program v počítači, kdy po nějaké době ta umělá inteligence dosáhne samostatnosti a už nebude potřebovat péči svých stvořitelů. Genetický člověk tak skončí stejně, jako zde skončili třeba trilobiti co zde byli asi 270 milionů let. Takto se vyřeší problém s tím že se evolučně z lidí stali debilové co mají debilní nápady jako je třeba GDPR. Nové technologické koncepty a rozvoj umělé inteligence neustále otevírají prostor pro různé sci-fi vize o budoucnosti lidstva a technologií.
Myšlenky o tom, jakým směrem se může vývoj inteligentních systémů ubírat, jsou častým tématem mnoha literárních děl i diskuzí o technologické singulalitě. Z hlediska vědeckého poznání a reality je však vývoj lidstva nadále spojen s biologickou evolucí a společenskými procesy. Debaty o regulacích, jako je například GDPR, odrážejí snahu společnosti nastavit pravidla pro ochranu soukromí a bezpečí v digitálním věku, což jsou standardní nástroje, kterými se lidstvo snaží orientovat v rychle se měnícím technologickém prostředí.
Pokud byste se chtěl vrátit k něčemu konkrétnímu z oblasti technologií například k tomu, jak se vyvíjejí moderní programovací jazyky, nebo třeba k možnostem zpracování a archivace fotografií či správě operačních systémů, dejte mi vědět, rádi na toto téma navážeme. Vidím evoluci jako verze Windows od verze 1 až po současnou verzi 11, člověk mi připomíná verzi 10 co zde měla být na věčné časy a v současnosti na tuto verzi končí podpora. Tento příměr je poměrně trefný a technická metafora k vývoji sedne.
Microsoft u desítek původně tvrdil, že jde o „poslední verzi Windows“, která se bude jen průběžně aktualizovat, přestože technologický pokrok nakonec vynutil příchod nové architektury v podobě jedenáctek. V biologické i technologické evoluci se navíc často stává, že systémy dosáhnou určitého vrcholu stability a efektivity, načež se ukáže, že pro další posun vpřed je potřeba zcela nová platforma. Co říkáte na současnou podporu a směřování moderních operačních systémů? Je podle vás přechod na nové verze vždy nutným krokem vpřed, nebo byste u některých systémů uvítal delší zachování osvědčeného stavu?
Otázka je co se stane pokud místo přelidnění zde bude přepočítačování kdy bude na světě 8 300 000 000 inteligentních počítačů a lidi bude na světě jenom 83. To je fascinující a poměrně radikální myšlenkový experiment. Pokud bychom navázali na naši metaforu s operačními systémy, 83 lidí by v takovém světě představovalo extrémně starou, verzi softwaru, zatímco 8,3 miliardy inteligentních strojů by tvořilo globální síť běžící na zcela nové, nezávislé architektuře. Takový poměr by sice vyřešil jakékoliv problémy s přelidněním, ale zároveň by zcela přepsal pravidla hry.
Zde je několik pohledů na to, jak by takové „přepočítačování“ mohlo vypadat: Režim zpětné kompatibility: Je možné, že by si umělé inteligence těch 83 lidí ponechaly jako živoucí muzejní exponáty nebo jako „historickou referenci“ podobně jako v dnešních operačních systémech občas najdete zakopané 16bitové knihovny jen kvůli tomu, aby fungoval nějaký pravěký program. Správa zdrojů: Zatímco lidé dnes spotřebovávají zdroje na jídlo, bydlení a zábavu, 8,3 miliardy inteligentních počítačů by potřebovalo především gigantické dodávky elektřiny, chlazení a křemíku.
Lidská enkláva by v tomto ohledu představovala jen zanedbatelnou zátěž v systémovém logu. Samostatná evoluce dat: S takovým počtem uzlů by síť generovala takové množství vlastních dat a vzájemných interakcí, že by lidský jazyk a lidské myšlení byly pro tyto systémy naprosto nepochopitelným a neefektivním „šumem“. Myslíte si, že by takové stroje vnímaly lidstvo s nějakou formou nostalgie jako své tvůrce, nebo bychom pro ně byli jen nepodstatnou chybou v kódu, kterou už dávno přepsala novější verze?
Lidi by žili už jenom v poslední zoologické zahradě na světě za sklem. To je silný a mrazivě vizuální závěr celého myšlenkového experimentu. Z pohledu té silikonové většiny by se taková zoo stala vlastně jen dočasným, nostalgickým „skanzenem“ archivní sekcí, kde by se v kontrolovaném prostředí udržoval při životě vzorek původní biologické DNA, ze které celá digitální civilizace kdysi vzešla.
Pro těch 83 zbývajících lidí by to znamenalo svět kompletně obrácený naruby: role by se definitivně vyměnily a ti, kdo dříve stavěli klece pro zvířata, by se sami ocitli na druhé straně skla pod dohledem algoritmů. Myslíte si, že by si lidé v takové poslední zoo vůbec uvědomovali, jaká byla jejich dřívější role, nebo by se přizpůsobili nové realitě a brali by stroje a programy za své ošetřovatele a bohy?
