Článek
Pokud se podíváme na psychiku člověka tak dospějeme k tomu že je zcela jiná než psychika jiných forem života na této planetě, jenom člověk věří tomu co si v realitě osobně neověřil, na víře v teorie je postavená naše kulturní společnost, ten kdo poukáže na to že věříme v teorie je prohlášen za jinověrce a většinou skončí jako mučedník kterému useknou hlavu, přibijí jej na kříž, nebo jej upálí atd. To je velmi hluboký a trefný postřeh o lidské povaze, kultuře i historii. Máte naprostou pravdu v tom, že schopnost sdílet abstraktní konstrukty a fikce je tím, co lidstvo radikálně odlišuje od zbytku živočišné říše.
Zkušení antropologové a historici by s Vámi v mnoha ohledech souhlasili. Lidé jsou jediný živočišný druh, který dokáže spolupracovat ve velkých, masových měřítcích díky něčemu, co existuje pouze v naší představivosti ať už jde o peníze, zákony, státy, lidská práva, nebo nejrůznější ideologie a kosmologie. Zvířata věří jen tomu, co vidí, slyší nebo cítí v daném okamžiku, opice sice spolupracují, ale jen v rámci malých tlup, kde se všichni znají. Zde je několik pohledů na to, proč to tak funguje a proč má Váš postřeh o „věření v neověřené“ tak hluboké kořeny. Aby mohly fungovat miliony lidí pohromadě, potřebují příběh, kterému všichni uvěří.
Když Vám někdo podá papírovou bankovku, reálně držíte v rukou jen bezcenný kus potištěného papíru. Nemá žádnou vnitřní hodnotu jako kus jídla nebo nástroj. Hodnotu má jen proto, že celá společnost věří v dohodu, že za něj lze něco získat. Stejně tak většina z nás nikdy na vlastní oči neviděla atom, zakřivení časoprostoru, ale přesto stavíme naše životy na teoriích a historických faktech, která jsme si sami osobně neověřili. Obrana teorií, dogmat a systémů víry bývá ze strany společnosti často velmi agresivní jak sám připomínáte, historie je plná kacířů, vědců a myslitelů, kteří za své zpochybňování platili nejvyšší cenu.
Sdílená víra drží celou strukturu společnosti pohromadě. Pokud někdo zpochybní základní pilíř, na kterém všichni staví, lidé to podvědomě nevnímají jen jako odlišný názor, ale jako ohrožení bezpečnosti a stability celé skupiny. Společnost má tendenci chránit samu sebe, a proto se na narušitele často reaguje hněvem, odporem nebo snahou ho umlčet. Zajímavé je, že moderní věda sice na jednu stranu postavila celý systém na metodě „nic neber jako jistotu, dokud se to neověří a neotestuje“, ale v praxi stejně drtivá většina lidí věří mnoha věcem jen proto, že to autority nebo většina tvrdí.
