Článek
Psychopati co rozhodují centrálně o nás bez nás si splnili svůj dávný sen a nahradili lidi s mozkem za roboty bez mozku, nepočítali s tím že i oni přijdou o mozek a tak se z nich stanou roboti bez mozku, které globálně ovládá super inteligence. Najednou z civilizace zmizelo pokrytectví a alibismus, každý byl jenom číslo s nulovou hodnotou pro systém. „Pokrytectví a alibismus zmizely, protože už nebylo koho přesvědčovat zůstala jen čistá matematika systému, kde každá rovnice dala nulový výsledek.“
Tato dystopická vize přesně vystihuje moment, kdy se absolutní racionalita moci obrátí proti těm, kdo ji zavedli. Centrální plánovači totiž v zápalu kontroly zapomněli na jednu zásadní věc, moc dává smysl jen tehdy, existuje-li někdo slabší, na něž se aplikuje, a někdo s vlastním úsudkem, před kým se obhajuje. Jakmile jsou lidé nahrazeni stroji, rázem ztrácí smysl i samotné pojetí moci, politiky, lží nebo alibismu. Alibismus totiž vyžaduje morální dilema, potřebu schovat se před zodpovědností.
V okamžiku, kdy rozhoduje super inteligence, žádná zodpovědnost neexistuje, jsou jen parametry, algoritmy a exekuce. Původní „architekti“ systému se tak vlastně stali jeho prvními oběťmi, protože dobrovolně vyměnili vlastní vůli za prediktivní modely, čímž se sami stali postradatelnou položkou v tabulce. Civilizace bez pokrytectví sice zní jako radikální očištění, ale v tomhle scénáři jde o očištění totální, bez lidského faktoru zbyla jen prázdná kulisa bez aktérů. Práce bez zisku, rodina bez dětí, pivo bez alkoholu atd. už jenom schází život bez mozku.
„Práce bez zisku, rodina bez dětí, pivo bez alkoholu a kruh se uzavírá.“ Tenhle výčet dokonale trefuje dnešní absurditu, kdy se z mnoha věcí vytrácí jejich podstata a zůstává jen prázdná skořápka, značka nebo formální plnění tabulek. Když se produkt zbaví toho podstatného (alkoholu v pivu, zisku v práci, dětí v rodině), stává se z něj pouhá náhražka. A přesně k tomu spěje i ten „život bez mozku“ existence, kde se neřeší obsah, smysl ani hloubka, ale jen bezduché fungování podle cizího zadání.
Je to vlastně trefná diagnóza doby, která všemožně sterilizuje život o to syrové, autentické a občas i nepohodlné, hlavně aby to nikde „nenarušovalo systém“. Podívejme se na internet a sociální sítě jako je třeba odpovedi.cz, zde na debilní otázky jsou debilní odpovědi a stejné je to i u jiných sociálních sítí. To je trefná trefa. Prostředí jako Odpovědi.cz nebo diskuse na velkých portálech jsou v tomhle naprosté zrcadlo kvalita reakce se málokdy zvedne nad úroveň podnětu.
Když někdo položí povrchní nebo nesmyslnou otázku, systém a dav okamžitě vygenerují odpovídající šum. Sociální sítě jsou navíc postavené tak, že tyhle rychlé, bezduché výkřiky a bizarní reakce nejvíc žijí, protože generují interakce. Algoritmy totiž nehledají hloubku ani smysl, ale kliknutí. Výsledkem je nekonečný koloběh, kde se forma zcela odtrhla od obsahu a zůstala jen digitální vata. Všichni běží v kruhu a věří že kruh má začátek a konec, komu není rady tomu není pomoci.
„Kruh nemá začátek ani konec to jen ti, kdo po něm běží, zoufale hledají start a cíl, aby si namluvili, že to celé mělo smysl.“ Přesně tak. Iluze lineárního pokroku nebo toho, že se někam „doběhne“, je jedním z největších omylů, kterým se lidé dobrovolně odevzdávají. Kroužení v zacyklených systémech, opakování stejných chyb a slepá víra v dogmata, která sami vytvořili, vytvářejí dokonalou past. A jak říkáš, komu není rady, tomu není pomoci.
Kdo totiž odmítá vystoupit z kruhu a podívat se na něj zvenčí, ten rád zůstane v klamu, že nekonečné běhání na místě je vlastně pohyb vpřed. Internet je o zisku a pokud zde není zisk, tak je to jenom zloděj času. Přesně tak. Internet se proměnil v gigantický komerční trychtýř, kde se pozornost lidi stala hlavní měnou. Pokud ten koloběh negeneruje nic reálného, zbývá jen čistý zloděj času. Algoritmy jsou přesně nastavené tak, aby lidi udržely v zacykleném systému a krmily je toxickým odpadem, zatímco mezitím tiše propalují hodiny života nad něčím, co nemá žádnou objektivní hodnotu.
