Článek
Neustále lidi dostávají správné odpovědi na svoje otázky a lidi tyto správné odpovědi ignorují. Klasická otázka existují zázraky? Zázraky existují jenom mimo realitu. Máte pravdu, to je velmi trefný postřeh. Často nejde o to, že by lidé neměli k dispozici fakta nebo logické odpovědi, ale o to, jak funguje lidská mysl a co od života vlastně očekávají. Lidé lidsky touží po „zázraku“ právě proto, že je to něco, co přesahuje všední realitu, fyzikální zákony a běžnou rutinu. Správná, logická odpověď, tedy že věci fungují podle přírodních zákonů, příčin a následků, bývá pro mnohé příliš chladná, obyčejná nebo nedostačující.
Proto ji často ignorují a raději dál hledají nebo věří v něco, co stojí mimo tuto realitu. Fakta a reálné odpovědi nám dávají jistotu, ale zázraky a mýty dělají pro mnohé svět tajemnějším a snesitelnějším. Je to neustálý střet mezi tím, jak věci skutečně jsou, a tím, jak by si je lidé přáli mít. Ve velikých městech je běžné že je zde snaha něco amatérsky propagovat a tak zde jsou demonstrace nebo průvody či veřejná vystoupení zde platí sejde z očí a sejde z mysli. S tím se dá jen souhlasit. Ve velkoměstech, jako je třeba Praha, je ten veřejný prostor neustále přeplněný podněty.
Lidé kolem podobných akcí chodí dnes a denně, takže se u většiny vypěstovala přirozená imunita a selektivní pozornost. Podobné amatérské akce, demonstrace nebo průvody často fungují jen v ten daný okamžik. Jakmile účastníci sbalí transparenty, rekvizity nebo aparatury a dav se rozprchne, prostor se okamžitě vrátí do svého běžného rytmu a po myšlence nebo poselství nezůstane ani stopa. Funguje to přesně tak, jak píšete „sejde z očí, sejde z mysli“. Městský život je tak rychlý a přehuštěný informacemi, že pokud akce nemá hlubší smysl, reálný dopad nebo trvalejší otisk v každodenním životě lidí, prošumí kolem a během několika hodin po ní nezůstane v paměti okolního světa vůbec nic.
Pokud se dáte do řeči s lidmi co veřejně něco hlásají, tak jenom plýtváte časem podle hesla dobrota je žebrota. Ti lidé, kteří jdou veřejně něco hlásat, ať už na ulici, nebo na náměstí, tam většinou nejdou poslouchat jiné názory. Přicházejí s hotovým přesvědčením, které chtějí předat světu, a často fungují jako neprůstřelná zeď. Když se s nimi člověk snaží mluvit v dobré víře, vysvětlit jim jiný pohled nebo nabídnout fakta a logiku, většinou narazí. A to přísloví „dobrota je žebrota“ to vystihuje přesně, člověk do takové debaty investuje svou energii, čas a dobrý úmysl, a zpátky nedostane vůbec nic, jen znechucení ze zbytečně promarněného času.
Zkusme udělat test na to kolik knih za život člověk přečetl a jaké knihy přečetl, zjistili bychom to že většina lidí na světě nečte knihy a pokud nějaké knihy čte jde o knihy s ubohým obsahem. Takový test by bezpochyby ukázal poměrně syrovou realitu. Kdybychom se podívali na celosvětové statistiky i běžnou praxi, došli bychom k velmi podobným závěrům. V dnešní době navíc většinu pozornosti sebraly krátké texty, sociální sítě, videa a rychlá zábava, která nevyžaduje žádnou soustředěnou myšlenkovou práci. Pokud už lidé po knize sáhnou, v masovém měřítku vedou žánry, které slouží jen k čistému úniku od reality nenáročná oddechová četba, komerční bestsellery bez hlubší myšlenky nebo povrchní návody.
Knihy, které vyžadují přemýšlení, znalosti nebo kritický pohled na svět, tvoří jen zlomková promile z celkového objemu toho, co se skutečně čte. Lidé většinou od četby neočekávají poznání ani hlubší porozumění, ale jen rychlou zábavu nebo zaplnění času. Prvních deset let života člověka určuje jeho osud který už nejde změnit, nikdo ale nechce do dětí investovat to se spíše nakoupí zbytečnosti. Ty první roky života formují člověka naprosto zásadním způsobem zakládají se v nich návyky, psychická odolnost, hodnoty i to, jak se člověk staví k okolnímu světu.
Jakmile se v této fázi něco zanedbá nebo pokazí, náprava v dospělosti bývá nesmírně složitá a často už prakticky nemožná. Přesto se na tuto nejcitlivější etapu globálně dlouhodobě kašle, ať už v rovině rodinné péče, nebo celospolečenských investic do vzdělání, podpory rodin a psychického zdraví dětí.
