Článek
V ten kratičký moment najednou nejsme dospělí lidé, kteří neustále někam spěchají z náročné práce domů. Znovu v duchu stojíme v bezpečné předsíni bytu našich rodičů nebo milovaných prarodičů, s úlevou odkládáme těžkou školní tašku do kouta a s naprostou jistotou víme, že jsme právě dorazili na místo, kde je nám na celém světě nejlépe. Domov totiž v minulých desetiletích voněl zcela odlišně než dnes, a možná právě proto na ty chvíle klidu a bezpečí nikdo z nás do konce života nezapomene.
Každá domácnost měla svůj vlastní neopakovatelný podpis
V dnešní moderní době si mnoho městských bytů i rodinných domů voní až nápadně podobně. Používané čisticí prostředky mají napříč trhem unifikované parfemace, automatické osvěžovače vzduchu v zásuvkách nabízejí všem stejné syntetické tóny a moderní klimatizace udržuje v místnostech stále stejnou, sterilní teplotu. Kdysi byl přitom každý jednotlivý domov naprostým a nezaměnitelným originálem.
Někde hned u dveří intenzivně voněla čerstvě mletá káva, jinde právě upečené kynuté buchty, staré voskované dřevěné skříně po předcích nebo poctivě vyžehlené ložní prádlo. Stačilo tehdy jen pootevřít domovní dveře a člověk okamžitě bezpečně poznal, ke komu přesně přišel na návštěvu. Nebyla to umělá vůně koupená v chemické lahvičce, byla to skutečná vůně samotného života.
Každé jídlo vonělo celým bytem a člověk si i po letech vůni dokázal vybavit.
Bábovka z trouby a tuhé mýdlo na porcelánové mýdlence
Snad na celém světě neexistuje žádná jiná vůně, která by dokázala lidské dětství vrátit do přítomnosti tak neobyčejně rychle. Ten moment, kdy babička s utěrkou v ruce opatrně vytáhla z rozpálené trouby zlatavou bábovku, položila ji na drátěnou mřížku a celý byt se během několika málo minut proměnil v oázu klidu.
Vzduchem se začala šířit sladká vanilka, rozpuštěné máslo, nastrouhaná citronová kůra a horké kakao. Než stihla bábovka vůbec trochu vychladnout, už kolem kuchyňského stolu netrpělivě a s dychtivými pohledy postávaly všechny děti z okolí. Trpělivá babička sice s úsměvem říkávala ono známé: „Ještě chvíli počkejte, spálíte si jazyk,“ jenže pro malé nedočkavce bylo toto čekání téměř nadlidským úkolem.
I hrnek s kafem měl svou neodolatelnou vůni. Vzpopomínáte?
K té správné domácí atmosféře patřilo také obyčejné tuhé mýdlo, které mělo v koupelně své čestné a stabilní místo. Leželo na bílé porcelánové mýdlence a jeho čistá, mýdlová vůně se pomalu a vytrvale šířila celou místností. Na výběr tehdy nebylo dvacet různých druhů tekutých gelů v plastových dávkovačích, často doma bylo pouze jedno jediné poctivé mýdlo Jelen nebo Šeřík, a přesto si jeho vůni mnozí z nás věrně pamatují dodnes. Možná právě proto, že tato prostá vůně byla pevnou součástí každého našeho ranního vstávání i každého večerního mytí po celém dni stráveném venku na ulici.
Čerstvě vytřená podlaha a magický nedělní vývar
Když se domácností začala šířit specifická vůně čerstvě vytřené podlahy, znamenalo to pro všechny přítomné jediné zásadní sdělení – maminka právě dokončila velký úklid. Vzduchem se nesla svěží vůně teplé mýdlové vody a chloru a člověk okamžitě věděl, že se po dlouhé chodbě nesmí pod trestem přísného zákazu běhat. Větu: „Počkej v pokoji, ještě to lino neuschlo!“ jsme v dětství slyšeli snad nesčetněkrát, a stejně jsme občas nezkrotili svou zvědavost a záměrně nechali na vlhkém lesklém linoleu své vůbec první otisky bosých nohou.
Zkrátka nezaostával ani klasický nedělní oběd, který měl svou vlastní nezaměnitelnou rituální vůni. Ještě dříve, než na věži místního kostela oficiálně zazvonilo poledne, se z kuchyňského okna linula silná vůně pomalu taženého masového vývaru. Pak se k ní přidalo pečené maso, houskové knedlíky nebo smažené řízky na sádle.
Tato intenzivní kombinace vůní se chodbami panelových i činžovních domů spolehlivě dostala až na samotnou ulici. Všichni sousedé v okolí tak v pravé poledne přesně věděli, že je neděle, a téměř v každém okně se vařilo něco dobrého, co spojovalo rodinu u jednoho stolu.
Čisté prádlo z venkovní šňůry a pečeť vánočního jehličí
Vyprané prádlo v té době rozhodně nevonělo drahým chemickým parfémem z aviváže. Vonělo skutečným letním větrem, hřejivým sluncem a čistým venkovním vzduchem. Každý, kdo měl někdy v životě tu možnost spát v peřinách a povlečení, které babička usušila na zahradě nebo na balkoně, moc dobře ví, že takovou přirozenou svěžest žádný moderní přípravek z obchodu nikdy nahradit nedokáže. Byla to vůně jemná, uklidňující a spojená s hlubokým spánkem.
Mísa plná vánočního cukroví byla neodmyslitelnou součástí československých Vánoc. Několik druhů cukroví se peklo celé dny dopředu podle rodinných receptů, které se dědily z generace na generaci. Vanilkové rohlíčky, linecké, pracny, vosí hnízda nebo kokosky měly své čestné místo a každý měl svého tajného favorita. Jen málokdo vydržel čekat až do Štědrého dne. Občas některý kousek nenápadně zmizel z mísy a babičky i maminky dobře věděly, že za to může mlsná rodina. Právě vůně čerstvě upečeného cukroví, vanilky, skořice a ořechů dodnes patří k nejsilnějším vzpomínkám na Vánoce, které se člověku vybaví během jediného okamžiku.
Podobně na tom byly i Vánoce, které v našich myslích začínaly podstatně dříve, než jsme vůbec poprvé rozbalili dárky pod stromečkem. Nejdříve do bytu vtrhla pryskyřičná vůně jehličí, pak vůně mleté skořice, vanilkových rohlíčků a pečených perníčků, a nakonec smažený kapr. Když se všechny tyto elementy spojily, člověk s jistotou věděl, že Štědrý den konečně nastal.
Současní psychologové často potvrzují, že lidský čich je ze všech našich smyslů vůbec nejvíce a nejhlouběji propojený s pamětí a emocemi. Proto nás některé specifické vůně dokáží během jedné jediné vteřiny bez ptaní vrátit o celá desetiletí zpátky v čase – do babiččiny venkovské kuchyně, do útulného obýváku rodičů nebo na prázdninovou chalupu. Stačí jeden letmý okamžik a všechny staré vzpomínky jsou v naší mysli znovu dokonale živé a barevné.
Tehdejší domov sice nebyl ve všem naprosto dokonalý, ale byl stoprocentně opravdový. Nebyl vždy perfektně uklizený podle pravítka, nábytek nesl jasné škrábance od dětských her, linoleum v kuchyni už leccos pamatovalo a vzorované tapety na stěnách měly svá nejlepší léta dávno za sebou.
Přesto jsme se tam všichni cítili neuvěřitelně bezpečně. Možná právě proto, že domov tehdy nevytvářel chladný designový katalog z obchodu s nábytkem, ale vytvářeli ho sami lidé svým každodenním životem, svými příběhy a svými vůněmi. I když už dnes možná nebydlíme v bytě, kde jsme vyrůstali, a babiččina kuchyně je dávno prázdná, stačí, aby někde kolem nás znovu zavoněla čerstvá bábovka, obyčejné tuhé mýdlo nebo mýdlová voda na podlaze.
V tu vteřinu nejsme tam, kde zrovna stojíme. Jsme znovu doma, v tom domově, který si navždy nosíme ve svém srdci a který už nám nikdo na světě nedokáže vzít.
Děkuji vám za společné procítění těchto nostalgických vůní našeho dětství. Pokud rádi s láskou vzpomínáte na hřejivé okamžiky minulosti a nechcete přijít o další atmosférická vyprávění plná emocí, klikněte na tlačítko Sledovat na mém profilu.
Pokud vás toto voňavé ohlédnutí zahřálo u srdce a rádi byste podpořili moji spisovatelskou práci a psaní těchto retro textů, můžete mi poslat dobrovolný příspěvek na kávu. Každého vašeho milého gesta si nesmírně vážím!
Zdroje pro ověření kontextu:
- Sociologický ústav Akademie věd ČR: Studie o kultuře rodinného života, tradicích stolování a proměnách vnímání domova v české společnosti.
- Ústav pro soudobé dějiny AV ČR: Výzkum každodennosti, bytové kultury a spotřebního průmyslu v druhé polovině 20. století.
