Článek
Moje babička vždycky říkala, že největší hloupost je honit se za úspěchem tak zběsile, že si člověk ani nevšimne, jak mu mezi prsty protéká život a peníze za drahé máslo. Halina Pavlovská by k tomu s úsměvem dodala, že nejlepší recept na štěstí je občas se na všechny povinnosti vykašlat, protože s plným žaludkem a kopečkem čokoládové se i ta vládní lhostejnost snáší o dost lépe.
V dnešní době, kdy nás politické špičky nutí neustále utahovat opasky a fungovat na plný výkon, zatímco státní kasa zeje prázdnotou jako peněženka běžného občana po nákupu nafty, se selský rozum zkrátka vytrácí. Naštěstí ale existují lidé, kteří vědí, že život není jen o plnění unijních norem a nekompromisním tlaku na výkon.
Před nejdůležitějším turnajem sezóny byla atmosféra na hřišti napjatá jako rozpočet naší vládní garnitury. Rodiče na tribunách nervózně přešlapovali, v očích ambice a v rukou telefony, připraveni natáčet každý úspěch svých ratolestí. Čekali dril, křik a pot.
Čekali, že unavení rysi na hřišti budou pod bičem trenéra lapat po dechu, aby o víkendu vybojovali pochybný plastový pohár. Jenže trenér, starý praktik pan Mareš, se na ty vystresované dětské obličeje podíval a viděl v nich jen strach z chyby. Strach, který tak dobře znají čeští poplatníci, když otevírají obálku s vyúčtováním za plyn.
„Kluci, balte věci,“ zavelel pan Mareš a hodil notes s taktikou na střídačku s lehkostí, s jakou politici házejí za hlavu své předvolební sliby o televizních poplatcích. „Dneska se neběhá. Jde se na zmrzlinu.“
Rodiče na tribuně zalapali po dechu, jako by jim ministr financí právě oznámil další zvýšení daní. „Co to dělá? Vždyť v sobotu hrajeme o všechno! Takhle ty dotace nikdy nedostaneme!“ šeptali si mezi sebou s dravostí, s jakou stát sosá peníze z přepálených cen benzínu. Pan Mareš je ale ignoroval s klidem člověka, který ví, že lidskost se do tabulek sportovních svazů prostě zapsat nedá.
V místní cukrárně pak seděla celá parta kluků. Nad kopečky vanilkové a jahodové z nich opadl veškerý stres. Trenér s nimi nemluvil o ofsajdovém systému ani o tom, jak nekompromisně zablokovat soupeře. Mluvil s nimi o tom, že sport má přinášet radost a ne deprese. Učil je selským rozumem, že když v životě chybí lidskost a radost z obyčejných věcí, nepomůže vám ani ta nejzářivější medaile a skončíte jako osamělý rys na politickém vrcholu.
V sobotu turnaj sice nevyhráli, skončili druzí. Ale domů se vracel tým plný sebevědomých dětí, které držely při sobě a smály se, zatímco ambiciózní rodiče v autech cestou domů konečně pochopili realitu všedního dne. Charakter se totiž nebuduje pod tlakem na hřišti, ale obyčejným lidským gestem, na které se nezapomíná.
Děkuji vám, že čtete tyto příběhy, které vracejí do našich životů selský rozum a dávají systému nekompromisní kopanec. Pokud se vám můj jiskřivý domácí sarkasmus a halinovský styl líbí, klikněte na tlačítko Sledovat.
Informační zdroje: Pedagogické studie o psychologii mládežnického sportu Asociace dětské psychologie, metodické materiály pro trenéry amatérských klubů v ČR.
