Šahnur Aznavurjan: Muž, kterého nechtěli pustit na pódium

Historie hudby zná jen málo vzestupů, jakými prošel Šahnur Vaghinak Aznavurjan.

Narodil se v Paříži roku 1924 do rodiny arménských emigrantů, kteří jen těsně unikli masovému vyhlazování v Osmanské říši.

V chudé umělecké domácnosti v Latinské čtvrti, nasával lásku k divadlu a hudbě už od kolébky. Školní lavice opustil velmi brzy – lákalo ho jeviště, na které poprvé vstoupil v devíti letech.

Skutečný zvrat v jeho životě přišel v roce 1946. 

Tehdy si mladého, na pódiu nejistého mladíka všimla legendární Edith Piaf.

Rozpoznala obrovský talent a vzala ho jako doprovod na svá turné po Francii a Americe. Stala se jeho nejbližší rádkyní a mentorkou.

Právě ona mu vštípila klíčové pravidlo: Musíš se naučit zpívat očima. Když ti lidé neuvěří pohled, neuvěří ti ani tón.

Její lekce byly tvrdé, často plné ironie vůči jeho stopašedesáticentimetrové postavě, ale Aznavoura zocelily.

Samostatné začátky byly drsné. Pařížské publikum ho zpočátku odmítalo, lidé v sálech pískali a tisk psal o jeho projevu neskutečně hanlivě.

Průlom nastal až v polovině padesátých let díky hitu Sur ma vie a autobiografické skladbě Je m'voyais déjà, kde s upřímností sobě vlastní popsal touhu umělce po úspěchu. Z vysmívaného outsidera se rázem stal obrovský fenomén.

Aznavour vynikal také jako geniální autor.

Ještě než ho publikum přijalo jako zpěváka, psal hity pro Juliette Gréco nebo Johnny Hallyday.

Později o spolupráci s ním stáli Ray Charles, Fred Astaire či Liza Minnelli.

V roce 1974 dobyl svět baladou She, která obsadila britskou hitparádu a později zazněla ve filmu Notting Hill v podání Elvise Costella.

Jeho nejslavnějším dílem však zůstává nostalgická hymna umělců z Montmartru La Bohème.

Jeho tvorba silně ovlivnila i československou scénu.

Melodie s texty Zdeňka Borovce či Jiřího Suchého zpívali Karel Gott, Waldemar Matuška nebo Marie Rottrová.

Nejblíže k jeho projevu měla Hana Hegerová, jejíž šansonová poetika byla s tou Aznavovou tařka totožná.

V soukromí žil překvapivě klidně. Přestože byl třikrát ženatý a měl šest dětí, bulvární skandály se mu vyhýbaly.

Byl to čistokrevný workoholik, který koncertoval a hrál ve filmech až do pokročilého věku. Svůj slib, že bez práce by se jeho srdce zastavilo, dodržel.

Zemřel v říjnu 2018 ve věku 94 let, pouhé dva týdny po návratu z koncertního turné v Japonsku.

Jeho odkaz však přesahuje vše, čeho v životě dosáhl.

Po ničivém zemětřesení v Arménii v roce 1988 založil charitativní nadaci a vybral pro postiženou zemi miliony dolarů.

Stal se národním hrdinou, velvyslancem při UNESCO a diplomatickým zástupcem Arménie ve Švýcarsku.

Během své kariéry složil přes 1 000 písní, prodal přes 100 milionů desek a ztvárnil role v šedesáti filmech.

Ukázal světu, že o úspěchu nerozhodují tabulky módního průmyslu, ale schopnost vyprávět příběh tak, aby mu lidé uvěřili.

Zdroje: