Článek
Nikdo by neřekl, že se něco děje.
Funguješ. Držíš. Zvládáš.
Práce běží. Odpovědnost neseš. Lidi se na tebe spoléhají.
A někde mezi tím vším ses ztratil ty sám.
Nezhroutil ses. Jen jsi se postupně vytratil ze svého vlastního života.
Ne ze dne na den. Spíš potichu. Nenápadně. Tak, aby si toho nikdo nevšiml.
Mnoho mužů dnes žije v módu „vydržet“.
Vydržet tlak. Vydržet očekávání. Vydržet sám sebe.
Až se z toho stane norma.
Jenže vydržet není totéž co žít.
Tenhle typ síly je zrádný.
Drží tě nad vodou, ale zároveň tě odděluje od vlastního vnitřního zdroje.
Od místa, odkud dřív vycházela tvoje přirozená energie, klid a směr.
Možná jsi nikdy nebyl slabý.
Možná jsi jen příliš dlouho nesl víc, než bylo tvoje.
A možná to, co dnes cítíš jako prázdno, není selhání –
ale signál, že starý způsob přežití už dosloužil.
Ne všechno, co končí, je porážka.
Něco končí proto, aby ses mohl znovu potkat se sebou.
