Článek
Hlas, který není slyšet
Kdysi jsem si myslel, že člověk rozhoduje hlavou.
Čím více zkušeností přibývalo, tím více jsem pochyboval.
Později jsem si začal všímat něčeho zvláštního.
Dva lidé dostanou stejnou příležitost.
Jeden ji využije.
Druhý couvne.
Přitom oba mají podobné schopnosti.
Rozdíl není v inteligenci.
Rozdíl je v příběhu, který si o sobě nesou.
Nejtišší hlas bývá často ten nejsilnější.
Mozek není soudce. Je ochránce.
Když stojíme před velkým rozhodnutím, máme pocit, že přemýšlíme logicky.
Ve skutečnosti mozek nejprve položí jinou otázku:
Je to bezpečné?
Teprve potom se ptá:
Je to správné?
Z evolučního hlediska je to geniální strategie.
Jenže svět, ve kterém dnes žijeme, už není světem našich předků.
Největší hrozbou často není šelma za stromem.
Je to strach ze selhání.
Ze změny.
Z odmítnutí.
Mozek však mezi nimi nerozlišuje.
Na všechny reaguje podobně.
Minulost nikdy úplně nemlčí
Carl Gustav Jung napsal:
„Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude řídit váš život a vy tomu budete říkat osud.“
Té větě jsem dříve rozuměl jako zajímavé myšlence.
Dnes ji vnímám jako zkušenost.
Kolikrát jsme přesvědčeni, že rozhodujeme svobodně.
A přitom nás vede dávno zapomenutý strach.
Nebo potřeba někomu něco dokazovat.
Nebo touha nezklamat.
Než měníme budoucnost, často musíme porozumět minulosti.
Válečník
Během let v záchranném systému jsem poznal mnoho lidí, kteří dokázali zvládat extrémní situace.
Pod tlakem byli klidní.
Rozhodní.
Spolehliví.
Pak ale přišlo rozhodnutí, které se netýkalo zásahu.
Změnit práci.
Odejít.
Začít znovu.
Najednou nebyl protivník venku.
Byl uvnitř.
A právě tehdy jsem pochopil, že odvaha má dvě podoby.
Jedna nás vede proti světu.
Druhá proti vlastním obavám.
Ta druhá bývá těžší.
Mystik
Mystik nehledá odpověď venku.
Nejdřív se ptá:
Kdo se vlastně bojí?
Je to moje současné já?
Nebo dítě, které kdysi zažilo odmítnutí?
Je to rozumná opatrnost?
Nebo starý příběh, který už dávno neplatí?
To nejsou psychologické hry.
To jsou otázky, které mohou změnit celý život.
Astrofyzika lidské duše
Ve vesmíru existují objekty tak hmotné, že zakřivují samotný prostor.
Říkáme jim gravitační pole.
Podobně fungují i naše zkušenosti.
Některé jsou natolik silné, že zakřivují způsob, jakým vidíme budoucnost.
Ne proto, že budoucnost taková skutečně je.
Ale protože přes ni stále promítáme minulost.
Svoboda
Viktor Frankl napsal, že mezi podnětem a reakcí existuje prostor.
Právě v tomto prostoru se rodí svoboda.
Možná je však ještě něco důležitějšího.
Než se rozhodneme jinak, musíme si všimnout, kdo se právě rozhoduje.
Strach?
Ego?
Zvyk?
Nebo naše nejhlubší hodnoty?
Závěr
Možná nejdůležitější rozhodnutí nejsou ta, která změní náš kalendář.
Jsou to ta, která změní příběh, který si o sobě vyprávíme.
Protože ve chvíli, kdy se změní příběh…
začne se měnit i život.
K zamyšlení
- Které rozhodnutí ve vašem životě bylo ovlivněno více minulostí než přítomností?
- Jaký příběh si o sobě opakujete tak dlouho, že jste jej začali považovat za pravdu?
- Kdy jste naposledy udělali rozhodnutí podle svých hodnot, a ne podle svého strachu?
Pokud chcete jít hlouběji
- Carl Gustav Jung – Člověk a jeho symboly
- Daniel Kahneman – Myšlení, rychlé a pomalé
- António Damásio – Descartův omyl
- Viktor E. Frankl – Člověk hledá smysl
- Jan Patočka – Kacířské eseje o filosofii dějin
