Článek
Samota má špatnou pověst
Často si ji pletou s opuštěností nebo selháním.
Jenže skutečná samota není o tom, že jsi sám.
Je o tom, že už nemáš před kým hrát roli.
A to je pro mnoho mužů nepohodlné.
V samotě se nedá skrýt za výkon.
Nedá se utéct do hluku.
Nedá se vymluvit na okolnosti.
Zůstáváš jen ty a to, co v tobě je.
Proto se tolik mužů samotě vyhýbá.
Zaplní si čas, vztahy, projekty.
Ne proto, že by je bavily — ale aby nebylo ticho.
Jenže právě v tichu se ukazuje, kdo skutečně jsi.
Ne kým ses stal, ale kým zůstáváš, když se nic neděje.
Muž, který se nebojí samoty, se stává stabilním bodem.
Nevisí na pozornosti.
Nehroutí se z odmítnutí.
Samota není cíl.
Je to zkouška.
A kdo jí projde, už se nepotřebuje dokazovat světu.
Tichý závěr:
Samota tě neoddělí od lidí.
Oddělí tě od iluzí.
