Článek
Muži jsou navyklí držet a vydržet
Muži jsou zvyklí vydržet.
Zatnout zuby.
Jet dál.
A často jsou na to hrdí.
Jenže existuje únava, kterou žádný víkend nespraví.
Únava, která není fyzická.
Ale existenciální.
Vzniká tehdy, když muž dlouhodobě žije mimo sebe.
Když jeho činy nejsou v souladu s tím, co vnitřně ví.
Tato únava není signál slabosti.
Je to zpráva.
Zpráva, že starý způsob už dosloužil.
A že další síla nepřijde z tlaku, ale ze změny směru.
Zralý muž se neunaví méně.
Ale jinak s únavou zachází.
Nepřetlačuje ji.
Naslouchá jí.
Tichý závěr:
Únava není konec cesty.
Často je to místo, kde se muž konečně zastaví a uvidí, kam jde.
