Článek
Článek Petra Holuba stojí na zásadním omylu: zaměňuje obce a stavební úřady, jako by šlo o totéž. Nejde. V České republice je více než šest tisíc obcí, ale jen přibližně šest set stavebních úřadů. Už tento prostý poměr ukazuje, že tvrzení o „odebrání vlivu obcím“ je liché. Naprostá většina obcí totiž žádný stavební úřad nemá a nikdy neměla. Jestliže tedy návrh novely mění organizaci stavební správy, nelze to vydávat za plošné odnětí vlivu všem obcím.
Skutečný obsah návrhu je navíc přesně opačný, než článek sugeruje. Návrh ve skutečnosti přináší jasnější rozdělení rolí mezi samosprávu a stavební správu. Obce, respektive demokraticky zvolení zastupitelé mají silnější postavení tam, kde je to jejich přirozený a klíčový úkol: v plánování rozvoje území, určení charakteru obce, veřejné infrastruktury a občanské vybavenosti a také v posuzování dopadů rozvoje na obecní rozpočet a fungování území. Právo na územní samosprávu je nově přímo zařazeno mezi chráněné veřejné zájmy a obce i kraje mají hájit veřejný zájem na všestranném rozvoji svého území a na vytváření podmínek pro bydlení, práci, podnikání a život lidí.
Právě v tom spočívá role komunálních politiků každé obce. Mají plánovat rozvoj území, nést vůči svým voličům a občanům odpovědnost za jeho budoucí podobu a dopady na finanční náklady správy území ve smyslu obslužnosti a veřejné vybavenosti, tedy co bude rozvoj znamenat pro dopravu, školy, vodovody, kanalizaci, veřejná prostranství nebo další občanskou vybavenost. To návrh novely významně posiluje.
Naopak rolí stavebního úřadu není dělat komunální politiku, ale vést odborný a technicko-administrativní proces: posoudit, zda jsou doloženy potřebné podklady, zda je řešení v souladu se zákonem, zda jsou splněny požadavky na požární bezpečnost, statiku, ochranu památek, ochranu přírody a životního prostředí, a zda jsou správně koordinovány návaznosti staveb včetně dopravního a technického napojení.
Podstatné je i to, že návrh novely konečně dává obcím legitimní nástroj, který jim dosud v povolovacím procesu chyběl. Dosud obcím ve stavebním řízení často zbývala jen role účastníka řízení, tedy možnost vyjádřit se k projektu zvenčí. Nově mají možnost relevantně se vyjadřovat k souladu záměru s územně plánovací dokumentací, kterou samy schválily, a k ochraně dalších hodnot na svém území. Mohou také poskytovat předběžnou informaci ke svému stanovisku k záměru. To je zásadní změna hlavně pro obce, které samy stavební úřad nemají — a těch je více než 90 % všech obcí v zemi. Právě těmto obcím dosud chyběl přímý a legitimní procesní nástroj, jak v povolovacím řízení účinně hájit své území.
Naopak tam, kde obec stavební úřad měla, se tento chybějící nástroj v praxi často nahrazoval neformálním prolínáním samosprávy a přenesené působnosti. A právě z tohoto napětí vznikal problém, který správní soudy pojmenovaly jako systémovou podjatost. Jinými slovy: pokud někdo tvrdí, že stavební úřady byly fakticky navázány na starosty a místní politiku, pak tím neobhajuje starý model, ale popisuje jeho problém. Pokud do výkonu státní správy zasahuje samospráva, není to argument pro zachování současného stavu, ale důvod ke změně. Znamená to totiž pochybnost o nestrannosti a objektivitě rozhodování.
Novela zároveň přispívá k větší nestrannosti rozhodování právě tím, že komunální politiku odděluje od výkonu státní stavební správy. Stavební úřady se mají soustředit na svou odbornou roli a rozhodovat předvídatelně, profesionálně a bez vlivu místních politických nebo provozních tlaků.
Ani obrat „205 expozitur pražské centrály“ neodpovídá tomu, co návrh skutečně obsahuje. Návrh počítá nejen s ústředním úřadem, ale také s krajskými úřady rozvoje území a jejich územními pracovišti v obcích s rozšířenou působností, přičemž umožňuje i další detašovaná pracoviště podle potřeby. Stejně tak neplatí, že by novela obcím v územním plánování pouze přidávala náklady. Naopak zjednodušuje postupy, zkracuje lhůty, zavádí fikci souhlasu při nečinnosti dotčených orgánů, umožňuje jednodušší nepodstatné změny a opravy.
Jedním z klíčových principů novelizace jsou úspory: nadbytečné či duplicitní úkony musí skončit, nový systém přinese předvídatelnost a úspory jak na straně stavebníků (tedy veřejných i soukromých, obcí i občanů), tak na straně úředníků.
Seriózní debata o stavebním právu má stát na textu návrhu, ne na dojmech. A text návrhu neukazuje na „odebrání vlivu obcím“ ani na „návrat před listopad 1989“. Ukazuje na něco jiného: na systém, ve kterém obce konečně dostávají silnější a legitimnější roli v územním rozvoji, zatímco stavební úřady mají odborně, nestranně a bez rizika systémové podjatosti vykonávat státní správu.
