Článek
Už téměř osm a půl roku jsem já a můj partner majiteli mopsíka. Když jsme spolu začali před deseti lety bydlet, napadlo nás, že bychom se mohli stát těmi, co spolu nejdřív mají psa, rodinu až potom. Štěňátko mopsíka to u nás vyhrálo na celé čáře. Samozřejmě jsme už věděli o všech neduzích, které toto krátkolebé plemeno má. Snažili jsme se ale našeho mazlíka příliš nepřekrmovat a udržovat ho v pohybu. A myslím, že až do jeho pěti let jsme se vyhnuli přehnanému chrčení v létě. Po pátém roce Kobeho (Kobe jako Kobe Bryant) života se jeho zdravotní stav začal měnit.
V roce 2021, zhruba týden po narození syna, přišel první epileptický záchvat. Asi na tom měla vinu náhlá změna, příchod nového člena do rodiny nebo to byla prostě jen náhoda. Každopádně počet záchvatů se omezil na jeden za půl roku a poslední rok ho neměl vůbec. Naštěstí mu nemusíme podávat žádné léky, kapeme pouze CBD kapky.
Už si nevzpomínám, kdy přesně to bylo, se Kobemu najednou objevila krev v moči. Ledviny, napadlo mě. Ale byla to jen zvětšená prostata, která drhla stěnu močové trubice, a krystalky v moči z granulí. Na prostatu léky podáváme, ale jednou za půl rok, a kvůli tak zvaným struvitům musí žrát speciální granule. Struvity se totiž v močových cestách tvoří díky krystalickým látkám, které se mohou vyskytovat v některých druzích psího krmiva.
A tak jsme se vypořádali s tím, že už do konce Kobeho (mo)psího života se budeme na sedačce mačkat s epileptikem a prostatikem, kterému navíc speciální granule bez příchuti příliš nejedou. Před pár dny jsme ale znovu museli navštívit veterinu a bohužel se nejednalo o „hloupost“ jako plyn v žaludku z kyselého jablka nebo o nateklé dásně kolem zubů.
V sobotu jsme se vrátili z dovolené ve Špindlu, kde byl Kobe s námi. Už v pátek večer začal pomrkávat levým okem. Vykapali jsme mu ho s tím, že si ho asi podráždil v trávě. Jenže v sobotu už měl nateklé víčko. Dobře, tak ho asi něco štíplo. Ještě ten den odpoledne jsem volala našemu veterináři, jestli tam bude druhý den ráno. Odpověděl, že ne, ale odkázal na svůj zástup v Žatci, doktora Frýbu. Jeli jsme tam hned na otvíračku. Doktor Kobeho prohlédl a vynesl verdikt, že si něčím poškodil rohovku. Jeho oko mělo už takovou fialovomodrou barvu, jako by byl slepý. Dostali jsme kapky, léky v injekci a doporučení, abychom ještě zítra znovu přijeli na injekci.
Druhý den jsem poctivě dorazila do čekárny s mrkajícím Kobem, jehož oko bylo stále nateklé. V ordinaci mě překvapil jiný doktor, který se ukázal být pravým doktorem Frýbou. Po prohlídce oka se mě zeptal, jestli mám čas. Měla jsem a doktor řekl, že si tam Kobeho chvíli nechá. Měl totiž obavu, že ve spodním víčku něco má. „Trochu ho přispím a podívám se,“ řekl. Kobe bude mít svou první anestezii, blesklo mi hlavou, ale nebála jsem se. Vždycky se ze všeho dostal.
Když jsem se za tři čtvrtě hodiny vrátila, ležel před doktorem bílý ubrousek a na něm… žihadlo. Takže měl tři dny v oku zřejmě včelí žihadlo! Jed z něj prý dokáže nadělat pěknou paseku a zvlášť v oku, takže doktor doufal, že se mu podaří oko zachránit. Ach Bože! Tohle nám scházelo. Navíc jsme vůbec neměli zkušenost se psem po narkóze. Ráno jsem totiž znovu volala na veterinu a ptala se, jestli je normální, že i po dvanácti hodinách se pes chová, jako praštěný pytlem, že nechce pít atd. Prý ano. Nějakou vodu jsme do něj samozřejmě dostali.
Pozitivní na tom bylo, že mu z oka zmizel ten otok. Zůstal jen fialovomodrý zákal, díky kterému si náš chlupáč od nás vysloužil láskyplné přezdívky jako Nick Fury nebo Columbo. Naštěstí se zdá, že osud ani jedné z uvedených filmových postav nenaplní, protože po středeční kontrole víme, že se oko uzdravuje. Kapáním tak zvaných umělých slz by se rohovka měla zacelit a všechno snad bude v pořádku.
Pořád ale přemýšlím, kde ve Špindlu se mu to mohlo stát. Na dlouhé túry s námi nechodil, protože by to už neušel, ani neudýchal, a v oblasti, kde jsme ho venčili, si nevzpomínám na nějakou suchou trávu nebo něco podobného. Zřejmě prostě někam strčil hlavu, včela se lekla, píchla, Kobe se lekl a následně se bodl něčím do oka. Nejhorší je, že ten pes prostě nevydá ani hlásek. Pak jen o víkendu večer koukáte, že kulhá, kouše si nohu nebo mrká.
No ale, jestli zvládne i tenhle boj o oko, tak už zvládne všechno.
