Článek
Na její profil na Instagramu jsem náhodou narazila, když jsem jednoho večera jen tak projížděla, co je nového u lidí, které sleduju. Ani nevím v jaké souvislosti se mi ve výběru objevila šedá fotka chlapečka s nepřirozeně velkýma očima, hadičkou v krku a v nose a obvázanou hlavičkou. „Dnes bychom slavili tvoje 8. narozeniny. Moc dobře víme, že jsi tady jako náš strážný anděl každý den. Miluji tě, tvoje máma,“ stálo v popisu. Smrt dítěte mě vždycky strašně dostane. Jeho vzhled mě ale zarazil, protože takové postižení jsem u dítěte ještě neviděla.
Rozklikla jsem si tedy Sabinin profil a zjistila jsem, že se jí v roce 2017 narodil chlapeček jménem Sebastian. Podle toho, co psala na svém profilu a podle toho, co psal i časopis Blesk, těhotenství probíhalo naprosto normálně. Miminko bylo zdravé. Že je něco v nepořádku zjistila Sabina s partnerem Petrem až v osmém měsíci těhotenství. Lékaři na ultrazvuku uviděli, že miminko má trochu delší hlavičku, nedokázali ale říct proč. Po porodu je pak čekalo nepříjemné překvapení.
Sebastian měl rozestouplou fontanelu, tudíž jeho mozek rostl do výšky. Jeho postižení se jmenuje Shprintzen-Goldberg syndrom a u nás je velmi vzácný. Lékaři s ním nemají zkušenosti. K dalším příznakům patří právě velké oči, daleko od sebe, široký kořen nosu, dlouhé prsty na rukou, skolióza, hypoplazie a spousta dalších, které popisuje web WikiSkripta. Sebastianek musel prodělat několik operací, několik dní musel být bez mámy a lékaři tvrdili, že nemá šanci na život. Boj o něj ale nevzdával a ani jeho rodiče.
Jeho život ale skutečně netrval dlouho. Narodil se na začátku dubna a na začátku února 2018 zemřel. Podle Sabiny byl velkým bojovníkem. Na svém profilu sdílela několik videí, kde se Sebík, i přes všechny své zdravotní problémy, dokázal usmívat nebo reagovat na lechtání na bříšku.
Já maminky, co se dokážou postarat o postižené dítě, obdivuju. Sama bych to asi nedala a jistě nejsem sama. Je hrozné, že tak velké postižení nejde odhalit už na začátku těhotenství, kdy se s tím dá ještě něco dělat. Zní to sice hrozně, nedokážu si vůbec představit, jaká zátěž na psychiku to musí být, ale myslím, že možnost potratu je v některých případech dobrá. A teď to bude znít ještě hůř, ale pro mě děsivá představa, že bych měla dítě, které nikdy nebude moc běhat s kamarády nebo skutečně vnímat, co se kolem něj děje. Proto se klaním všem maminkám, které dokážou obětovat svůj život pro alespoň nějaký život jejich postiženému dítěti. Občas o osudu dítěte v děloze rozhodne sama příroda. Věřím tomu, že samovolný potrat nastal proto, že s miminkem nebylo něco v pořádku, a tak to příroda vyřešila po svém.
A abych to zakončila trochu pozitivněji - Sabině se před šesti lety narodila zdravá holčička jménem Zara. Svým rodičům dělá obrovskou radost a Sebastian zůstane navždy ve vzpomínkách.
Zdroje: Instagram, Blesk, WikiSkripta
