Článek
Přesně takhle to bylo, když jsem před 4 lety byla nucena zajít na kožní. Stalo se to několik týdnů po narození mého syna. Když jsem ho chovala, po několika minutách jsem na svých předloktích nebo břiše, záleželo v jaké poloze zrovna byl, pociťovala nepříjemné svědění. Nedalo se to vydržet, vždycky jsem malého musela odložit a zarudlá místa si škrábat. Dost mě to otravovalo, a tak jsem se rozhodla vyhledat pomoc na kožním.
„Jasný plastický dermografismus,“ vypadlo z lékařky, jako by to viděla denně dvacetkrát. Já o tom do té doby ani neslyšela. Dozvěděla jsem se, že jazykem obyčejných lidí se tomu říká tlaková kopřivka. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Zase jsem musela mít něco extra!
Nicméně - ta kopřivka vzniká tlakem na kůži. Podle webu České dermatovenerologické společnosti (ČDS) je vzácná a objevuje se častěji u žen. „Klinicky je charakterizována pozvolným rozvojem otoku červené barvy, který vzniká až po delším působení (3-12 hodin) plošného tlaku větší intenzity. K výsevu mechanické kopřivky dochází např. na nohou po dlouhé chůzi, na hýždích po sezení na tvrdé židli, na rameně nebo dlaních po déletrvající zátěži těžkého břemene apod. Subjektivně bývá spíše pálení kůže než svědění. Tlaková kopřivka může být provázena celkovými příznaky: horečkou nebo zvýšenou teplotou, nevolností, malátností, bolestmi svalů a kloubů, případně leukocytózou a zvýšenou sedimentací,“ píše se na výše zmíněném webu.
Co se týká tlaku, tak ten u mě může být i jen několik minut. Stačí, abych se opřela ramenem o roh zdi, lokty o pult, chodidlem o hranu stolku, ramenem o rameno svého partnera (ano, i v tomto případě si kopřivka nevybírá), dlaněmi o stůl nebo si sednu na hranu židle, a začnu se drbat jako zablešený pes. Naštěstí existují antihistaminika, i taková, která se dají brát v těhotenství a při kojení, která mi život s tlakovou kopřivkou ulehčují. Jako o jediné možné léčbě se o nich píše jak na webu ČDS, tak na webu Mixa. Díky těmto lékům můžu během dne prakticky cokoli, například i klečet s dětmi na koberci při hraní. Jakmile si ale hned ráno nevezmu tabletku a sednu si na nohy na zem v dětském pokoji, za pár minut už vstávám a s omluvou synkovi spěchám do kuchyně, abych si vzala prášek.
Správně bych si ho měla brát až večer, protože je to tlumící lék. Jenže každý den pak byl prosycen drbáním. Na co si ho mám brát večer, když potřebuju, aby zabíral přes den? A tak jsem ho zkusila brát přes den a nic to se mnou nedělá. Za chůze ani při řízení auta neusínám, takže dobrý. Hlavně na to není ani čas. Ani na to pomyslet. Samozřejmě k večeru se svědění znovu objevuje ve větší intenzitě, ale to už se člověk nepouští do žádných velkých akcí, takže se to dá přežít. A když se nějaká ta velká akce dostaví, zafungují hormony, které ten svědivý pocit přebijí. Drbu se až pak.
Po zjištění, že něco jako tlaková kopřivka vážně existuje, vytanula mi na mysli několik let stará vzpomínka. Seděla jsem na sedačce, hlavu podloženou dlaněmi a lokty opřené o stehna. Za chvíli mě místa, kde jsem měla opřené lokty, začala strašně svědit. Nevím, kolik mi tehdy bylo let, ale dávala jsem to za vinu špatnému materiálu oblečení, špatné aviváži nebo tělovému krému. Rozhodně by mě nenapadlo, že si ve třiceti letech vyslechnu takovou diagnózu.
Každopádně je to tak a tlaková kopřivka je nyní součástí mého života. Jak dlouho ještě bude, nedokážu říct, ale myslím, že jsou daleko horší kožní onemocnění, se kterými se jiní lidé potýkají.
Zdroje: Česká dermatovenerologická společnost, Mixa
