Článek
Nela v polovině dubna odcestovala se svou kamarádkou Verčou za velkou louži a z tamního pobytu si odnáší krásné i šílené, jak ráda říká, zážitky. Všechny průběžně nahrává do svých příběhů na Instagramu, takže ti, které to zajímá, musí být opravdu velmi rychlí. Asi největší zážitek pro Nelu a její kamarádku byla návštěva slavného hudebního megafestivalu Coachella pořádaného každoročně v části Sonorské pouště v Kalifornii. Tomu odpovídalo počasí, které by se dalo přirovnat k rozpálenému grilu. Dění na festivalu, šíleným cenám, tamním lidem, zničeným nohám, podivnému ubytování a všem dalším věcem, se Nela věnovala v několika příbězích, které už jsou teď samozřejmě fuč, a vydaly by nejméně na jeden samostatný článek.
Tento však nebude o Coachelle, ale o tom, co následovalo po ní. Po festivalu se Nela rozhodla s Verčou na pár dní rozdělit, aby si od sebe trochu odpočinuly. Pak se ale sešly, aby vyvrátily spekulace o hádce. Nicméně, Verča stejně nakonec odletěla, sama, protože Nela se rozhodla si svůj pobyt v Americe ještě prodloužit. Setkala se se slečnou Lucií, která v Americe žije už 10 let, zažila toho už dost, stala se dokonce svědkyní střelby ve dne, a s ní se vydala poznávat další krásy této země. Země, která má spoustu úžasných míst, luxusních budov, ulic, ale také svou odvrácenou stranu. Bezdomovce. A to doslova na každém rohu.
Téměř na konci dne se Nela kochala výhledem na slavný Hollywood Sign (ten nápis na kopci). Lucie ale pro Nelu naplánovala ještě výlet do nechvalně proslulé čtvrti, kde se holky prodávají na ulicích a bezdomovci žijí ve stanech. Nejhorší na tom je, že tyhle věci se dějí za rohy luxusních ulic. Nela se svým sledujícím přiznala, že zastavovat u nich, protože to Lucie schválně dělala, bylo pro ni nepříjemné a kolikrát měla strach. Takovou čtvrtí musely holky projet, když mířily na Hollywood Sign, a to bylo za bílého dne. A ještě horší to bylo, když se vracely po setmění zpět na hotel.
„Co mě čeká?“ ptá se Nela ve videu a Lucie odpovídá, že Amerika. „Amerika?“ ptá se znovu Nela a nervózně si žmoulá lalůček ucha. „Jedna ulice je super, druhá hrůza. Nikdy nevíš, kam se dostaneš.“ Lucie Nelu vůbec nešetřila. Záměrně jí stahovala okénko u auta, aby všechny točila a ukázala svým sledujícím, jak vypadá druhá strana mince jménem Amerika. Cestou na hotel Nela měla sevřené vnitřnosti, jaký měla strach a nepříjemný pocit, když z okénka viděla jeden bezdomovecký stan vedle druhého. O kus dál se přidaly již zmíněné polonahé prostitutky. Rodinnou zábavu na zahradě jednoho z luxusních domů, zdá se, vůbec nerušily. „Pohodička. Rodinná idylka,“ komentovala Nela děti hrající si ve skákacím hradu a o pár metrů dál nahé ženy na silnici.
Po tomto hrůzném zážitku si holky zašly na tamní jídlo, na tacos, a to Nele náladu trochu zlepšilo. Ještě při ranním běhu po ulici se jí vzpomínky na večer vrátily, když na trávníku spala nějaká osoba. Na druhé straně chodníku zatím krásně kvetly bílé růže. Pak holky zase vyrazily na výlet. Projely kolem děsivé bouračky, až dojely k Chodníku slávy. Tam mají ty největší hvězdy svoje hvězdy a je to velmi vznešená památka. Tak byste tam asi jen stěží čekali dva na lavičce spící bezdomovce. Ale ano, byli tam.
Podle Nely by si taková slavná památka, za kterou se sjíždí všichni turisté světa, zasloužila lepší zacházení. Například každodenní úklid od nepořádku, který přespávající nadělají. Shrnutí toho, co zatím v Americe viděla, napsala ve svém příspěvku: „Jaká je vlastně Amerika? Šílená. V jednom úhlu krása, v druhém úhlu bezdomovci, špína a feťáci.“
Tak aspoň víme, kam nemáme jezdit.
