Článek
Před rokem jsme se z klidné části našeho města museli přestěhovat pryč. Jedinou možností byl byt známých našich tehdejších sousedů. I oni nás vlastně z doslechu tak trochu znali, takže bydlíme ve tři jedničce za rozumnou cenu. To je výhoda. O něco menší výhoda ale bylo to, že byt se nachází v klasickém čtyř vchodovém panelovém domě, který navíc v sobě má vietnamskou večerku, lahůdky, směnárnu a obchod s autodíly. Stojí hned u hlavní silnice, takže ruch aut je slyšet někdy až do půlnoci. A noční zpěv některých návštěvníků hospody přes silnici je už takovou víkendovou třešničkou na dortu. Na to jsme si už tak nějak zvykli.
Na co si ale nikdy nezvyknu a zvykat nebudu, je místní opilecká a povalečská verbež, která si chodí do vietnamské večerky hned vedle našeho vchodu pro zásoby alkoholu a právě z našeho vchodu si dělají bufet a kontejner v jednom. Denně na okenním parapetu stojí prázdné plechovky od piva nebo energeťáků. V horším případě skončí za rohem ve křoví, kde pak díky nečinnosti technických služeb vzniká skoro skládka odpadu. Já už jsem ale natolik otravná, že přes aplikaci Munipolis nepořádek nahlásím na město a někdo z technických se pak milostivě dostaví a odpadky, které jdou mimochodem vidět i z chodníku, kde denně chodí sběrači s pytli (ale proč by se obtěžovali čistit i trávníky), seberou.
A otravná budu dál. Další odpadkový koš nám sem, právě kvůli večerce a lenochům dojít si odpadky vyhodit o několik metrů dál, dát nechtějí, takže jsem se rozhodla otravovat tentokrát městskou policii. Koneckonců - to bylo navržené řešení situace městem. Že požádají městskou policii, aby v naší ulici častěji hlídkovali. Tak budou!
Před pár dny jsem se se synem a dcerou vracela domů a u jedné z výloh večerky, která také slouží jako bar, se váleli dva opilci. Jeden navíc rozlehl krabici, kterou majitel večerky přistavil, aby jeho zákazníci měli kam vyhazovat odpadky, takže ty se povalovali kolem něho. Se znechucením jsem došla až ke vchodu, kde jsem objevila vysypaný odpadkový pytel. A to byl vrchol! Vyjeli jsme výtahem nahoru a hned jsem brala do ruky mobil a volala měšťáky. Bylo mi řečeno, že pokud se opilci, bezdomovci, nebo co jsou zač, ničeho nedopouští, tak je vlastně můžou jen požádat o odchod. Jak požádat?!, znělo mi v hlavě. Kopla bych je do řití! Odpověděla jsem, že to mi stačí, protože už mě nebaví se denně dívat a ukazovat svým dětem, jak tam někdo z nich do sebe leje bůhvíco a pak se potácí po chodníku. Už několikrát jsem sama sprdla takové partičky, mladých i starých, které se rozhodly udělat si z našeho vchodu veřejný bar. Pár z nich se začalo usidlovat na druhé straně vchodu, kde je obchod se žaluziemi. Až ale majitelům skončí dovolená, nejspíš poletí i odtamtud.
Náš panelák má ve vlastnictví SVJ, jehož členem jsem se stala letos v lednu. Vchod je tedy soukromý prostor, kam by cizí člověk neměl ani páchnout, když to přeženu, a už vůbec si z něj nedělat obývací pokoj. Překvapuje mě, že i majiteli večerky je jedno, co mu dělají před výlohami. Ten bordel dělá špatnou reklamu i jemu. A když se bojí zasáhnout on, tak já ne. I sám předseda SVJ nám na poslední schůzi říkal, že pokud se nám tam ta verbež bude scházet, máme volat policii. A moje trpělivost právě přetekla.
Oni mi sem ten koš navíc možná nakonec radši dají.
