Článek
Taky jsem se ocitl, zahleděl, zvolal, a jak jsem zvolal, tak jsem udělal.
Ale pěkně od začátku.
Vždycky mě fascinovalo všechno, co se samo hýbalo a co se dalo nějak ovládat. Nejdřív tříkolka - měl jsem jednu takovou s volantem. Od rejdu k rejdu půl otáčky, ale když se nepřestalo rejdovat, kola se začala zase vracet, takže to zatáčelo na druhou stranu, než kam se točilo volantem. Místo řetězu to mělo dvě táhla, takže dopředu i dozadu se šlapalo stejně. Záleželo, kam se to nejprve rozjelo. Nejčastěji tam, kam to bylo z kopce… Ale vypadalo to jako závoďák, myslím, že to mělo i tabulku na číslo, ale ruku do ohně bych za to nedal.
Pak jsem přešel na autodrom na Matějské. Zajímavé je, že se to ovládalo docela podobně, jen šlapat se už nemuselo.
Nebudu unavovat, jezdil jsem s kdečím, od trabanta přes služební traktor a dvanáctsettrojku, avii se sklopným čelem, vejtřasku, kombajn s hydraulickým pojezdem (v té době horká novinka) až po linkový autobus. Však jsem to taky vystudoval, tedy hlavně ty traktory, kombajny a další zemědělské stroje. Vždycky mě bavila - a stále baví - technická a konstrukční chytrost a šikovnost, zajímavá řešení, dobré nápady - viz pohon vačkového hřídele v motorech NSU dvěma ojnicemi, Stirlingův motor, který „žere“ dřevo, starý papír, ale rozběhnete ho třeba i lupou, nebo třeba secí stroj, který spolu s řepkou seje do sousedního řádku řeřichu, co odláká krytonosce do doby, než řepka na povrchu stonku vytvoří pevný obal, jež už krytonosec neprovrtá a nenaklade do ní vajíčka, takže jeho larvy nespasou půl úrody a pěstitelé nemusejí co dva týdny do pole s postřikovačem plným chemického sajrajtu, aby je (ty krytonosce) zahubili.
No a jak už jsem říkal na začátku, chtěl jsem si koupit nějaký slušný auto, a tím se nám to pěkně propojuje.
Koupil jsem si hybrida a o tom to celé bude. A bude to dlouhý!
