Článek
„Máte v těle toxiny. Musíte je dostat ven.“
Podobnou větu už dnes člověk najde téměř všude. Na internetu, sociálních sítích, v reklamách na čaje, náplasti, kapky nebo různé „detoxikační“ kúry.
Jenže co přesně jsou ty toxiny? Kde se v těle berou? A hlavně – potřebujeme si vůbec kupovat něco, co naše tělo údajně „vyčistí“?
Tady začíná být zajímavé podívat se na celou věc bez reklamních sloganů.
Naše tělo není špinavý motor
Představa, že se v těle postupně hromadí jakýsi neurčitý odpad a jednou za čas ho musíme pomocí speciální kúry vyčistit, zní jednoduše.
Lidské tělo je ale mnohem složitější.
O zpracování a odstraňování různých látek se nepřetržitě starají především játra a ledviny, ale také plíce, trávicí trakt a další mechanismy organismu.
Játra například zpracovávají množství látek, které do těla přicházejí nebo v něm vznikají. Ledviny filtrují krev a pomáhají udržovat správné množství vody, minerálů a dalších látek.
A to všechno probíhá každý den. Nemusíme si na to vyhradit jeden víkend v roce.
A co detoxikační náplasti?
Jedním z oblíbených internetových triků jsou detoxikační náplasti na chodidla.
Ráno je sundáte a náplast je tmavá nebo úplně černá.
„Vidíte? Toxiny jsou venku!“
Jenže změna barvy sama o sobě není důkazem, že z těla odešly nějaké záhadné toxiny.
U podobných výrobků může ke změně barvy docházet například působením vlhkosti, potu a složek samotné náplasti.
Je to krásná ukázka toho, jak snadno může člověk zaměnit viditelný efekt za důkaz účinku.
Černá náplast totiž automaticky neznamená černé toxiny.
Kdy už je „detox“ opravdu potřeba?
Tady je jeden důležitý paradox.
Pokud by se v těle skutečně nahromadilo významné množství jedovaté látky, nebyla by to situace na objednání detoxikačního čaje z internetu.
Byla by to otrava a patřila by do rukou lékařů.
To je úplně jiná situace než běžný pocit únavy, nafouklého břicha nebo několik kilogramů navíc.
Tak co tedy můžeme pro své tělo udělat?
Dobrá zpráva je, že nepotřebujeme žádný zázračný detox.
Mnohem méně atraktivní, ale zato skutečně užitečné věci jsou například:
jíst dostatek zeleniny a ovoce,
mít ve stravě dostatek vlákniny,
pít přiměřené množství vody,
pravidelně se hýbat,
nepřehánět alkohol,
nekouřit,
dostatečně spát,
a dlouhodobě si hlídat tělesnou hmotnost.
Není to tak sexy jako „sedmidenní očista organismu“.
Ale naše tělo nepotřebuje marketingový program. Potřebuje především dobré podmínky pro vlastní normální fungování.
A právě o tom bude Ezoblábol
Nechci zesměšňovat každého, kdo něč alternativního používá.
Chci se spíš ptát:
Má to opravdu prokázaný účinek, nebo jen dobře vypadající příběh?
Protože mezi „přírodní“ a „účinné“ není automaticky rovnítko.
A stejně tak mezi „chemické“ a „nebezpečné“.
Příště se můžeme podívat třeba na parazity, kortizol, „střevní propustnost“ nebo zázračné přípravky, které údajně dokážou vyléčit několik úplně rozdílných nemocí najednou.
Protože právě tam začíná být hranice mezi zajímavou teorií a ezoblábolem opravdu tenká.
