Recenze filmu Džob od studenta s prvním „džobem“

31.7. 2025 přivítála česká kina film „Džob“ režiséra Tomáše Vorla. Film je volným pokračováním filmů Gympl a Vejška, ale liší se od nich. Ať už scénářem, tak výslednou emocí, kterou mi zanechal. Gympl a Vejška ukazovaly spíš radosti, kdež to Džob spíš starosti. A v tom je kouzlo třetího dílu, měl jsem pocit, že v tom nejsem sám. Že různým problémům čelí i druzí. Je to tedy naučný film? Nikoliv. Žánrově bych řekl „zkrátka život“, tedy něco na co nechci dávat nálepku a škatulkovat to. Jinak distributor uvádí komedie / drama. Určitě taky, záleží, jak si to přeberete.

Odstřihl se od rodičů, už se živí sám a není rozmazleným spratkem. Dělá v korporátní práci, která ho spíš buzeruje než naplňuje, ale je v ní ponořený a chce dosáhnout nastavených ročních cílů. Směsice komedických scén poté ukazuje nesmyslné porady, a nucené teambuildingy.

Nakonec ho vyhodí, což nese špatně a společně s problémy ve vztahu a s rodiči začne chlastat. Je v manželství s Klárou Kolmanovou a jeho filmové rodiče můžou znát diváci i z dřívějších dílů série.

Svého manžela potkala v práci, spolu mají jednoroční dceru. Vychovává ji, ale vadí ji, že se pohybuje v trojúhelníku „obývák - nákup - dětské hřiště“. S manželem si občas nerozumí, a do toho spolu řeší záležitosti rodičovství, na které je nikdo nepřipravil. Jako jestli si vzít půl úvazek a zařídit chůvu, nebo požádat rodiče o hlídání.

Má obavu, že se ji manžel na nějaké graffiti akci zrakví a zůstane sama. V důsledku toho, a rozvodu jejích rodičů v dospívání, trpí úzkostí (pocit napětí, stresu) a panickými ataky (náhlé zrychlení dýchání, nemožnost dýchat).

Filmový otec Michala Kolmana, který sešel a zestárl. Má peníze, mladou manželku, ale opouští ho zdraví. Uvědomuje si, že tady nebude navždy a rád by, aby se mu syn Michal ozval. Michal to neudělá „ani za 100 tisíc“, protože se příště spolu uvidí až na „jeho pohřbu“. Zazlívá mu, že opustil svou bývalou ženu a jeho mámu, idkyž měla rakovinu (na kterou nakonec podlehla) a přebral holku jeho kamarádovi Petrovi. Jak Kolman sešel, tak už to není ten okouzlující mladý podnikatel plný elánu, s mobilem u ucha, lítající po Praze uzavírající obchod po obchodu, ale fotr s dvěma bradama, kterému chybí jeho syn z bývalého manželství. Ta jeho maska mu spadla a rozhodnutí ho dohodila.

Smutný hrdina celé triologie pro mě. Já jsem si to po konci filmu přebral tak, že on byl hlavním hrdinou a především jeho cestu jsme sledovali.

Petr měl ve všech dílech o problém navíc. Vyrůstal bez otce, matka se topila v alkoholu. V současném díle chodí svou matku navštěvovat do léčebny, protože s věkem ji jako první opustil mozek, je dementní, a je nebezpečná sobě i svému okolí. Z léčebny ji chtějí brzy propustit, tak pro ni synové hledají místo v domově důchodců. Ona chce domů, ale oni se o ni nechtějí starat na plný úvazek.

Petr v tomto díle prochází silnou osobní proměnou. Jakožto pouliční umělec, má konečně respekt i publicitu. Přání se mu splnilo, ovšem trochu jinak než zamýšlel. Respekt a údiv má od mladší generace, která ho sice „hltá“, ale žije trochu odlišnou kulturou než on, a publicitu mu přinese překažené posprejování vlaku, kvůli kterému je hledán policií. Petr si uvědomuje, že graffiti mu už nestojí za ty noční útěky a výslechy na policii. S malováním chce skončit, avšak chce dál pokračovat v umění, akorát jinou formou.

Ve filmu trochu hledá i sám sebe a ujasňuje si, co chce a nechce. Nechce děti, chce klid (medituje), nechce strach z nočních graffiti akcí, chce tvořit.

Celistvý obraz utváří i doprovodné postavy, například Zrzoun známý z Gymplu se svou scénkou „most se roztáhl o 17 metrů“ skončí jako plnohodnotný bezdomovec. Jiří Mádl to komentoval v rozhovoru pro podcast Kulturák, že mu to přijde zajímavé, jak spolu dřív hlavní hrdinové seděli v jedné lavici, ale život je rozdělil jako nůžky a každý už žije jinak.

Dobrý. Za mě dobrý. Část v filmu se natáčela i v Berlíně ve čtvrti Kreuzberg, takže kulisy filmu například zdobí mural arty od umělce Mr. Paradox Paradise.

Sny narazí na realitu. Oba dva hrdinové si na Gymplu a Vejšce něco vysnili, ale narazili. Je otázka, jestli je to pád, nebo jen nevyhnutelná a přirozená změna, a fáze, kterou si musí projít. No, tak se taky teď cítím. Nemá smysl vybírat scénky a rozepisovat se, jak to souvisí s mým životem, ale každý si z filmu může něco vzít. Doporučuju.