Článek
Eliška žila s Milanem už asi třetí rok.Hodně sportovali,jezdili do zahraničí,láska jako trám.Jediné,co bylo podivné - Milan se příliš nestýkal se svými rodiči,ani o nich moc nemluvil.Odstěhoval se na západ Čech,tedy na druhý konec republiky a tady potkal moji dceru.Ani já jsem ho nezajímala,odmítal se představit.Když moje dcera otěhotněla,tak už jsem se opravdu zlobila,že neznám tátu své budoucí vnučky.A tak konečně přijel.Milý kluk,šikovný řemeslník.Zaplaťpánbůh,alespoň někdo to mezi námi intelektuály bude mít tzv."přes ruce."Poslední řemeslník v rodině byl můj táta.
Těhotenství dcery bylo komplikované,porod vyvolávali o dva měsíce dříve.Holčička byla malinká,neměla sací reflex,přicházely hororové situace,které znají všichni rodiče nedonošených dětí.Eliška mívala pocity selhání a velikou radost z každého malého úspěchu.Věnovala se naplno dítěti.Milan si připadal odstrčený,ale snažil se zapojovat,jenže miminko plakalo vysokým,pronikavým hláskem,Eliška byla nervózní..nenesl to dobře.
Když byly holčičce čtyři měsíce,odjeli na tři dny navštívit Milanovy rodiče.Babička se na miminko velmi těšila.Milan složil kočárek a Eliška nesla ukázat dceru..V tomto momentě ale tchyně přiskočila,vzala Elišce miminko z náruče,dala je do kočárku a rázovala pryč.Miminko plakalo a máma utrpěla šok.Pak doběhla tchyni a miminko jí vzala.Tchyně nechápala,v čem je problém,vždyť u nich přece vychovávají děti prarodiče,protože rodiče pracují.Skončilo to hádkou,Eliška se nedala.Konflikt neskončil ani po příjezdu zpátky na západ.Milan nechápal,co Elišku tak rozrušilo a opravdu si nepřál,aby „řvala na jeho mamu.“Změnilo se jeho chování,Elišce začal jí připomínat co by měla a co neudělala,jeho rétorika se podobala rétorice jeho matky,vyvolával pocity viny a moje dcera skutečně tu vinu začala cítit.
Eliška dále rehabilitovala svou dceru,chodila na plavání miminek a na různá cvičení.Holčička doháněla svůj vývoj.Za tři měsíce ale Milan opět naplánoval návštěvu svých rodičů.A zase na tři dny.Moje dcera nechtěla,ale nakonec ho poslechla.Dobré rady rázné tchýně však zase nevydýchala.Když se rozbrečela,komentovala to babička slovy:"Ty jsi ale cíťa,Eliško,ty jsi blázen!" A Milan říkal: „…ta naša mama,ta všechno zvládne.Pracuje,uklidí,vypere,uvaří…"A Elišce nařídil :"Mojí mamě se omluvíš!“ Neomluvila.Řekla,že už tam nepojede.Konečně jí začínalo pomalu docházet,že společné soužití asi nebude možné.
Doma měli dusno.Milan odcházel na víkendy kamsi na ryby,ale zároveň začal uvažovat o tom,že by se mohli odstěhovat k jeho rodičům.Naplánoval další návštěvu a vyvíjel nátlak.Eliška nakonec zase jela.Dokonce slíbila,že se „mamě“ omluví.Věděla,že na tchyni křičela a cítila svou vinu.Nechápala,že to znamená „budeš poslouchat moju mamu.“Jenže jakmile tchně otevřela pusu,tak se neomluvila.Protože:"Kdybys tu holčičku nechala v postýlce aby se tam nudila,tak už by ti dávno chodila" - to se prostě vydýchat nedalo.
V sobotu odpoledne mi Milan zavolal:"Laskavě si tu svojí dceru odvez někam k sobě domů,protože po mojí mamě tady řvát nebude!!"Snažila jsem se domluvit:"Tak ji Milane odvez na Pendolino,já ji vyzvednu v Praze". "Já?"opáčil „no to ani náhodou!A měl jsem pivo.“Pomyslela jsem si,že spíš slivovicu.Volala jsem Elišce.Plakala tam někde zavřená s holčičkou v pokoji.Sama proti celé rodině.Tchán mlčel a Milan chránil svou matku.Prostě šikana.A tak jsem sedla do auta a jela.
Přes Prahu dobrý,u Jílového kolona,bourala tam auta.Zdržení.Před Brnem několikakilometrová kolona,říkali,že prý tam hořelo elektroauto.Eliška volala,že utekla.Dostala se vlakem do nejbližšího městečka a dál už jí nic nejelo.Za Brnem jsem přejela odbočku a dojela do Kroměříže.Špatně,zpět. Elišku jsem našla v deset večer s batohem na zádech a miminem v ruce.Mlíčko jim došlo.Vzali jí klíče od bytu a nedali kočárek,protože ten kupoval Milan.Vůbec mě nenapadlo jít na policii.Prostě jsme nasedly a jely domů.Těsně před cílem jsem ve tři ráno srazila srnku.Rána,vyděšené dítě,zničené plechy a chudák srnka.
V neděli jsme šly do Pepka koupit oblečení na vnučku a mojí dceru.Eliška se snažila s Milanem spojit,prože bylo nutno řešit kontakt dítěte a otce a taky výživné.Milan byl uražený.Utekla? No co si to dovolila?A co jsem si to dovolila já,když jsem ji odvezla??
V pondělí ráno se odebral na OSPOD a nahlásil tam,že jeho partnerka je labilní.Zřejmě nemůže vychovávat dítě?Za pár dnů přišel dopis od jeho advokáta.A bude soud.Taktéž jsme sehnali advokáta.Advokáti se snažili o mimosoudní řešení.Eliška nebránila otci styku s dcerou a Milan nakonec přistoupil na výživné.
Myslíte,že to už je skutečně konec? Ale kdepak.Milan vypracoval další plán styku s dítětem a soud bude.
Mám vzkaz pro toho nešťastného kluka::"Milane,ty si prostě musíš vzít za ženu svoji mamu."
