Článek
V rozhlase to baby zpravidla jen moderují a jako poradce si přivedou nějakého vzdělaného veterináře, biologa, agronoma nebo specialistu na výživu, vaření či zdravovědu. I ti „odborníci“ mnohdy překypují radami, které se za babské rady dají směle označit.
1. babská rada
Specialista na drůbež radil příkladně dávat slepicím i živočišné bílkoviny. Manželka si to vyložila tak, že při každé návštěvě chalupy kupuje poslední slepici, co nám z drůbežího chovu zůstala, špekáček nebo deset deka šunky a špalíček ementálu. Slepici to samozřejmě chutná, ale že z toho má vždycky průjem, to nevadí. Vždyť to byla zaručeně pravá rada. Tato rada měla i nepěknou dohru. Slepice nám brzy uhynula.
2. babská rada
Na jednu babskou radu naletěl i náš známý. Na plíseň na nohou prý pomáhá slivovice. Ne že by se měla pít, ale potírat s ní plísní zasažená místa. Plíseň nejenže nezmizela, ale tím potíráním se přenesla z nemocného prstu i na ty všechny ostatní.
3. babská rada
Na některé babské rady jsem naletěl i já. Místo sekání trávníku se prý dá pozemek osázet bylinami, které sekání nepotřebují. Třeba barvínkem nebo konvalinkami. Několik sazeniček těchto rostlinek sice rostlo, ale po vysazení doprostřed trávníku beznadějně zahynuly a zase tam narostla divoká tráva vyžadující pravidelné sekání.
Ať žijí babské rady, ti, co je vymýšlí, ti, co je pouští do světa, i ti, co na ně občas naletí.
