Článek
Herec Michal Novotný se zařadil do dlouhé řady naštvaných stárnoucích bílých heterosexuálů, kteří jsou ztraceni v dnešním světě, a pocit, že jim ujel vlak, dávají za vinu vlaku, a ne vlastní omezenosti. Ve 44 letech je to trochu podivné, ale co se dá dělat.
Herec vzbudil kontroverzi svým rozhovorem, v němž se obouval do tlustých lidí, homosexuálů, transsexuálů a naopak chválil čínský totalitní režim, v němž podle něj lidé na rozdíl od nás zhýralců věří ve staré dobré konzervativní hodnoty vycházející z víry v boha.
Nejvíce lidí na sociálních sítích se zaměřilo na jeho kritiku homosexuálů. Novotný pronesl tento výrok:
Nechci ani koukat na reklamu na oblečení, kde se objímají dvě ženy nebo dva muži nebo kde ani nepoznám, kdo je jakého pohlaví. Mám mezi homosexuály spoustu kolegů i kamarádů, ale nechci z toho dělat normu. Asi to ve svém věku přijímám hůř než o generaci mladší lidi. A říkám to s vědomím, že mě budou lidi mít za homofoba, ale kdo mě zná, ví, že to nejsem ani náhodou.
Když si výrok rozebereme, dostaneme se k naprosté esenci homofobie. Objevují se tu klasické okecávací kudrlinky, které známe z antisemitismu, rasismu a dalších libých myšlenek:
- Nejsem A, ale…
- Mám mezi A spoustu kamarádů, ale...
Místo ale si můžeme dosadit libovolnou fobii. V tomto kontextu nic před slovem ale nemá význam. Například nejsem-li rasista, nevnímám lidé jiné barvy pleti jako TY DRUHÉ, jako něco vnějšího, jiného. Tedy nemám tendenci je vyčleňovat z množiny MY. Vnímám je ne jako něco, ale někoho.
Vadí-li někomu dívat se na dvě objímající se ženy v reklamě a nechce z toho dělat normu, je homofob. Protože homosexualitu vnímá jako něco jiného, TO ODLIŠNÉ. To, co není normální.
Je to normální?
Každý má nějakou svoji míru normálnosti, tedy toho, co sám považuje za normální. U někoho tato míra vychází z náboženství, z představy nějakých univerzálně platných hodnot, které by měly platit pro každého. Někdo jiný je přesvědčen o tom, že pro každého je normální něco jiné.
Michal Novotný se tady dostává do konfliktu se společností, protože svoji míru normálnosti definuje jinak, než je ta aktuálně společensky platná. Problém je ten, že on právě tu svou míru normality považuje za tu obecnou, dle níž by se měli všichni řídit. A když se jimi společnost neřídí, je zvrhlá, neváží si hodnot.
Homosexualita do této definice normálnosti podle Michala Novotného nepatří. Homosexuál pro něj nepatří do skupiny MY. Homosexuál je někdo, kdo je jiný, divný. Nemusí to nutně znamenat, že odsuzuje všechny homosexuály a s žádným tedy nemůže komunikovat. A když s nějakým komunikuje, není homofob. Ne, tohle je falešný argument, kterým si rasisté a homofobové dávají pokryteckou masku někoho, kdo není homofob.
Coming out
Homofob může s homosexuály úplně normálně komunikovat a mít mezi nimi přátele, stejně jako rasista s Romy. Musí však splňovat nějaké zásady jeho představy normálnosti.
A tak Rom je dobrý kamarád, pokud to není typicky stereotypní cikán žijící v ghettu s dvaceti dětmi na sociálních dávkách kradoucí na stavbách železo. A s rasistou na tyto ostatní Romy nadává. A homosexuál může být skvělý kamarád, pokud náhodou nechodí na také ty zvrhlé prajdy a neukazuje se někde nahatý, nebo se nedejbože nechce se svým partnerem držet na veřejnosti za ruku. Nebo mu nechce dát pusu. Fuj.
Homofobové ví, že v současné společnosti, v tom vlaku, který jim ujel, je nepřijatelné přiznat se ke své homofobii. Proto si musí pomáhat obezličkou nejsem homofob, ale.
Mnohem čistější by bylo, aby lidé jako Michal Novotný udělali svůj coming out a přestali pokrytecky předstírat, že nejsou homofobové. Pomohli by tak sobě i okolí. Nemuseli by se se svým trápením dusit v soukromí, získali by i jistou míru svobody. A jejich kamarádi by věděli, na čem jsou a mohli by se s nimi podle toho bavit, citlivě k jejich názorům a přesvědčení.
Jen by nemuseli dostávat tolik prostoru v médiích, kde každou chvíli nějaký starý muž křičí na mraky. Není potřeba odsuzovat homofoby. Sám mezi nimi mám spoustu přátel, ale nechci se na ně dívat v médiích.
