Článek
Moje první vzpomínka z dětství : jsem doma, je tam táta, paní a kluk. Jsem hrozně nešťastná a chtěla bych žalovat, ale není komu.
Vidím koberec a na něm slupky od buráků. Vidím jen ten koberec, nemůžu odejít, chci brečet nahlas a nesmím. Někdo na mě plive, je to asi ten kluk. Je o málo starší než já a bojím se ho.
Až o skoro 30 let později jsem se dozvěděla od svého dědy, otce mého pravého táty, co se tenkrát stalo.
Byl rok 1972, byly mi necelé 3 roky a moje máma odešla, vzala si s sebou mou starší sestru a mě tam prostě nechala. Táta si našel jinou paní se synem.
Žila jsem přivázaná pod stolem zhruba 3 měsíce. Můj děda prý zavolal sociálku a teprve pak si mě máma vzala.
Nevím pravdu o tom, proč máma odešla a mě si nevzala. Tátu jsem od té doby již neviděla a jen z vyprávění dědy a sousedů tuším, jaký byl.
Mámy jsem se ptala. Řekla mi, že ji táta nedovolil vzít si obě dcery, ale mohla si vybrat jen jednu.
Pro mě nepochopitelné rozhodnutí, které ovlivnilo celý můj život.
Minulý rok, to mi bylo 53 let, jsem navštívila matriku v mém rodném městě. Bylo to v rámci sestavování rodokmenu.
Viděla jsem odhlašovací lístek psaný rukou mojí mámy. Odhlašovala z pobytu sebe a mou sestru. Civěla jsem na ten kousek papíru a bylo mi tak strašně úzko. Chtěla jsem se ho dotknout, očichat ho v touze najít pravdu. Zjistit, že situace byla opravdu tak strašná, že mě tam dokázala nechat.
Žila jsem, jakobych byla navíc, marná a cizí.
Pro můj budoucí život jsem byla: celá táta, lhářka prolhaná, ta, co ke všemu přišla jak slepej k houslím, ta, co jí vše spadlo do klína, ta, která musí pochopit, že pro mou sestru by babička cedila krev /mimochodem, toto jsem se dozvěděla asi v 6 letech na otázku, proč mě babička dává méně lásky, času i věcí a peněz než sestře. Vyděsila mě představa babičky, z které stříká krev a bolí jí to, tak jsem se už nikdy nezeptala/.
O par let později nás máma nedobrovolně opustila znovu. To už jsme měli nového tátu, nového bráchu a mámu zavřeli do vězení.
Byl rok 1982 a mě se zhroutil svět.
inuly
eD
