Článek
Když jsme začali s dětmi častěji jezdit do lesa a na louky, chtěla jsem se obejít bez běžných repelentů. Na internetu jsem našla desítky rad: potřít si kotníky octem, dát si do kapsy levanduli, jíst česnek nebo si nastříkat na oblečení směs vody a esenciálního oleje. Znělo to levně, jednoduše a hlavně „přírodně“.
První domácí sprej jsem vyrobila z vody, trochy octa a několika kapek levandulového oleje. Před procházkou jsem nastříkala boty, nohavice i ponožky. Vůně byla výrazná a děti si stěžovaly, že voníme jako skříň po babičce. Po návratu jsem ale našla klíště na lýtku, těsně nad okrajem ponožky.
Tehdy mi došlo, že příjemná vůně není totéž co spolehlivá ochrana. Některé rostlinné silice mohou mít odpuzující účinek, ale jejich působení bývá krátké, koncentrace se v domácích směsích špatně odhaduje a na kůži mohou vyvolat podráždění. U dětí jsem proto přestala experimentovat s neředěnými oleji úplně.
Babské rady, kterým už nevěřím bez výhrad
Nejčastěji jsem slýchala, že klíšťatům vadí česnek. Zkoušela jsem ho jíst několik dní před výletem, ale rozdíl jsem nepoznala. Stejně dopadly vitaminy skupiny B. Neexistuje dost přesvědčivých důkazů, že by člověk po jejich užívání přestal být pro klíšťata přitažlivý.
Podobně opatrná jsem u octa, hřebíčku, citrusů a domácích bylinných výluhů. Mohou krátce změnit pach kůže nebo oblečení, ale neberu je jako ochranu, na kterou bych se spolehla při několikahodinové túře. Navíc citrusové a některé esenciální oleje mohou na slunci zvyšovat citlivost pokožky.
Co jsem si naopak nechala, je praktická část starých rad. Do vysoké trávy chodím v dlouhých světlých kalhotách, protože na nich lezoucí klíště snáz uvidím. Nohavice zasunuji do ponožek, i když to nevypadá módně. Dětem dávám uzavřené boty a trička, která zakryjí co největší část těla.
Když jdeme po široké cestě, držím se jejího středu a nenechávám děti dlouho běhat v křovinách nebo vysoké trávě. Klíšťata neskáčou ze stromů; obvykle čekají na vegetaci nízko nad zemí a zachytí se při kontaktu s člověkem nebo zvířetem.
Nejvíc mi pomáhá kontrola po návratu
Po každém výletu dělám doma stejný postup. Oblečení svlékneme hned v předsíni, prohlédnu nohavice, ponožky i bundy a děti pošlu do sprchy. Potom kontroluji podkolenní jamky, třísla, podpaží, oblast za ušima, vlasovou hranici a pupík. U menších dětí projdu i pokožku hlavy.
Jednou jsem našla drobné klíště za dceřiným uchem až při druhé kontrole večer. Bylo tak malé, že připomínalo smítko. Od té doby neprohlížím jen nohy. Klíště může zalézt na teplé a skryté místo.
Když se přisaje, vytahuji ho co nejdřív jemnou pinzetou nebo speciální kartou. Nesnažím se ho dusit olejem, máslem ani krémem a nepálím ho. Uchopím ho co nejblíž kůži a plynule vytáhnu. Místo potom vydezinfikuji a několik týdnů sleduji.
Přírodní vůně používám už jen jako doplněk, ne jako hlavní ochranu. Na delší pobyt v přírodě volím schválený repelent podle návodu a věku dítěte. U oblečení může být účinnou možností přípravek s permethrinem, který se však nepoužívá přímo na kůži a je nutné přesně dodržet pokyny výrobce.
Dnes už nehledám jednu zázračnou babskou radu. Nejlépe mi funguje kombinace oblečení, vyhýbání se vysoké trávě, vhodného repelentu a důkladné kontroly po návratu. Ocet nebo levandule mohou vonět příjemně, ale zdraví rodiny na ně samotné nespoléhám.
