Zdravotní pojišťovna mi vrátila 7 800 Kč. Stačilo nenechat účtenky v šuplíku

Dřív jsem brala zdravotní pojišťovnu jako něco, co řeším jen u lékaře. Kartičku jsem měla v peněžence, pojistné se odvádělo automaticky a tím to pro mě končilo. Pak jsem ale narazila na preventivní příspěvky a upřímně mě překvapilo, kolik peněz jsem předtím nechávala úplně zbytečně ležet.

Nešlo přitom o žádné neobvyklé procedury ani věci, které bychom si pořizovali jen kvůli příspěvku. Děti chodily plavat, platili jsme jim pohybové aktivity a občas jsem kupovala vitaminy. Já i manžel jsme si hradili dentální hygienu a také jsme měli výdaje za pohyb a plavání. Všechno normální položky, které se v rodinném rozpočtu objeví během roku tak nenápadně, že si člověk ani neuvědomí, kolik dohromady dělají.

A právě v tom byl ten rozdíl. Dřív jsem zaplatila, účtenku dala do kabelky a za pár týdnů ji vyhodila. Loni jsem si řekla, že to zkusím jinak. Začala jsem si doklady schovávat, ověřila jsem si možnosti u své zdravotní pojišťovny a požádala o proplacení příspěvků.

U nás jsem počítala čtyřčlennou rodinu: dva dospělí a dvě děti. U jednoho dítěte šlo využít příspěvky na plavání, pohybové aktivity a vitaminy. Dohromady to dělalo 2 000 Kč na dítě.

Protože máme dvě děti, vyšlo to na 4 000 Kč.

U jednoho dospělého jsem počítala dentální hygienu, pohybové aktivity a plavání. Tam částka vycházela na 1 900 Kč pro jednoho člověka.

U dvou dospělých to tedy bylo 3 800 Kč.

Když jsem všechno sečetla, dostala jsem se na 7 800 Kč za rok pro celou rodinu. A to za výdaje, které bychom měli i bez příspěvků. Děti by stejně chodily na plavání, protože je baví a chtěla jsem, aby se ve vodě cítily jistě. Dentální hygienu bych si také zaplatila, protože ji beru jako součást péče o zdraví. Rozdíl byl jen v tom, že jsem tentokrát nenechala peníze propadnout.

Samozřejmě je důležité říct, že každá zdravotní pojišťovna má vlastní pravidla. Částky, termíny, věkové kategorie i uznávané doklady se mohou lišit a měnit podle konkrétního roku. Proto bych se nikdy nespoléhala na starý článek nebo radu z diskuse. Vždy jsem si otevřela aktuální podmínky přímo u své pojišťovny a zkontrolovala, co přesně proplatí.

Nejvíc mi pomohla jednoduchá složka v telefonu. Pojmenovala jsem ji „pojišťovna“ a pokaždé, když jsem zaplatila něco, co mohlo souviset se zdravím, prevencí nebo pohybem, účtenku jsem hned vyfotila. Dřív jsem si říkala, že to udělám večer. Jenže večer jsem vařila, řešila úkoly, prádlo a účtenka zmizela mezi ostatními papíry.

Teď si hlídám hlavně to, aby byl na dokladu vidět datum, částka, účel platby a jméno, pokud ho pojišťovna vyžaduje. U dětských aktivit si schovávám potvrzení za plavání nebo sportovní kurz. U dentální hygieny si rovnou říkám o doklad, který bude použitelný pro pojišťovnu. U vitaminů kontroluji, zda daný typ příspěvku moje pojišťovna v daném roce opravdu uznává.

Přestala jsem také čekat na prosinec. To byla moje největší chyba. Na konci roku jsem měla pocit, že už je pozdě, nevěděla jsem, kde co hledat, a některé termíny mohly mezitím utéct. Teď si jednou za měsíc projdu, co jsem platila, a rovnou si ověřím, jestli žádost můžu podat.

Nechápu, proč jsem to dřív nedělala. Když člověk najde slevu v obchodě, má radost i z padesátikoruny. Ale stovky nebo tisíce korun od zdravotní pojišťovny nechá spousta lidí bez povšimnutí. Přitom nejde o žádnou kličku. Jsou to příspěvky, které pojišťovny nabízejí v rámci prevence a které mají lidé možnost využít.

Od té doby mám jednoduché pravidlo. Kdykoli platím dětem pohyb, plavání, vitaminy nebo sobě něco spojeného s prevencí, automaticky se ptám: nemůže mi na to zdravotní pojišťovna přispět? Někdy odpověď zní ne. Ale když zní ano, byla by škoda nechat peníze v systému jen proto, že jsem zapomněla poslat účtenku.